Recenze knihy Beren a Lúthien

Láska, to je prevít, který pravidelně může za to nejlepší i nejhorší v životě. Často zároveň. Zákeřný chemický proces, díky kterému lidé blbnou, dělají nepochopitelně odvážné věci, ničí vše kolem sebe, a ještě se u toho tváří pitomě spokojeně! Dříve nebo později se to stane každému, ať už je to obyčejný člověk, nebo elf. Když se láska zatoulá do širých plání a bublajících řek Středozemě, můžeme si být jistí, že to nebude jen obyčejné zapalování lejtek.

Příběh Berena a Lúthien má v díle J. R. R. Tolkiena speciální místo. Odkazy na něj se objevují v celé Středozemské mytologii. V celém Beleriandu nejde zvednout kámen, aby na vás nevyskočila zmínka o těch dvou nebo o klenotech Silmarilech, se kterými je jejich osud spojen. Právě příběh a historie těchto šutrů byl to hlavní, co Tolkien prakticky celý život tvořil, piplal, přepisoval a snažil se dostat mezi nevděčné čtenáře, kteří chtěli jen trapné pokračování Hobita.

Příběh osudové lásky, která zatřese celou Středozemí a zostudí samotného temného pána Melkora, začal vznikat už v roce 1917 – v době, kdy se náš opravdový svět vzpamatovává z hrůz první světové války. Od té doby se mnohokrát změnil. Jednou byli Beren i Lúthien elfové, příběh byl zhuštěnou poznámkou psanou rukou, jindy zase rozsáhlá báseň, až se nakonec ustálil tak, jak jej známe ze Silmarillionu, tedy jako vyprávění o lásce mezi člověkem Berenem a elfí vílou Lúthien Tinúviel. Nic z toho bychom ale nevěděli, nebýt správce a restaurátora Tolkienovy pozůstalosti, jeho syna Christophera Tolkiena, který zasvětil svůj život skládání, procházení poznámek a útržků, katalogizování a vydávání rozsáhlého díla, které tu jeho otec zanechal. Buďme za to vděčni!

Jen díky němu dnes můžeme držet v ruce knihu s názvem Beren a Lúthien. Ale co v ní tedy je? Na to je i není jednoduchá odpověď. Je v ní totiž prakticky všechno! Christopher se snažil čtenářům předložit příběh chronologicky tak, jak se časem vyvíjel. V knize je tedy několikrát, včetně velké části veršovaného zpěvu i jedné z posledních verzí z Nedokončených příběhů. To vše doplnil o poznámky, dodatky i osobní vzpomínky. Chvílemi si tak připadáte jako ve slohovém cvičení. Mění se jména, rasy i styl a neztratit se vyžaduje značnou dávku pozornosti. Na začátku je to silně pohádkový příběh plný mluvících koček a psů, Lúthien utíká z domácího vězení pomocí slanění po vlastních vlasech jako princezna Locika od Disneyho. Na konci už je to pěkně epická záležitost plná zrady, elfů, trpaslíků, dávných přísah a smrti.

Zároveň je to opět úžasný výlet do procesu tvorby. Stejným stylem je pojata i nedávno vyšlá sbírka Pád Númenoru, což si můžete ověřit v naší recenzi. J. R. R. Tolkien nebyl autor, který by cokoliv napsal na první dobrou a už se k textu nevracel. Byl to proces, který trval prakticky celý jeho dospělý život, a my teď máme možnost do něj nahlédnout. Na druhou stranu je tímto zaručeno, že knihu si užije spíš kovaný fanoušek, který má v malíku několik tisíc let historie Středozemě a nezalekne se toho, že se jedna postava jmenuje pokaždé jinak.

Na Berena a Lúthien jsme čekali opravdu dlouho. Kniha se po oznámení českého vydání dočkala mnoha odkladů. Jedním z hlavních důvodů byl překlad. Tentokrát jej nemá na svědomí paní Stanislava Pošustová (a my bychom měli být vděční za to, co pro nás – fanoušky Tolkiena udělala!), ale Filip Krajník a Martin Světlík. Oba odvedli skvělou práci! Obzvlášť Marti Světlík, který překládal rýmovanou část. Nebudu předstírat, že čtení takto rozsáhlých veršů je pro každého, ale když si s tím dáte práci, budete žasnout!

Pokud jste zapálený fanoušek Středozemě, Silmarillion máte v malíku, Beren a Lúthien je pro vás! A možná už máte tuto knihu doma. Nováčci by se asi zatím měli ohlédnout jinde a držet se ucelenějších textů (rozhodně není od věci začít pěkně od Hobita). Beren a Lúthien je pro fajnšmekry, kteří budou zbožně listovat knihou a připitoměle se tvářit, protože jim bude jasné, že jsou u něčeho většího, než jsou oni sami.

autor Karel Krajča