Povídky hodnotím posloupně. Převratný počin (*3) Jedna z těch lehce praštěných povídek, ale vylepšuje to lehký humor a tajemné pozadí příběhu. Jen to tak zvláštně klouže po povrchu, při čtení nevyvstává příliš otázek...a dříve jsem četl Styl Yancy, který se tomuto v určitě myšlence podobá. Tušitelé v příběhu Operace Luční koník (*5) byli naprosto parádní. Celý příběh je plný humoru, určité sebeparodie a pocty slavným autorům. Povídka Co říkají nebožtíci (*2) mě do určité části bavila, pak to začalo být nezáživné, natahované a konec tomu vůbec nepomohl. Velká škoda, už jen koncept zmrtvýchvstání stál za to. Orfeus na hliněných nohou (*4) sdílí podobnosti s povídkou Operace Luční koník. Asi není divu, byly napsané krátce po sobě. Tenkrát s Parádnicí Pat (*2) překládá otázku, čím by se asi lidé bavili, kdyby nebylo pořádně čím? Každopádně tohle na mě příliš nezapůsobilo, ale dle poznámek sloužila tato povídka částečně jako základ pro knížku u Tři stigmata Palmera Eldritche, na kterou se teprve chystám. Záložník (*2) zase ukazuje, jak se z nikoho může stát někdo. Ovšem povídka celkově podprůměrná. Co si počneme s Raglandem Parkem? (*3) je pokračováním povídky Záložník. A mnohem povedenějším! Život s blobem (*3) je vcelku tragikomický příběh, získává ode mě tři panožky nahoru. Ve finále je tento výběr průměrný, nejvíce vyčnívá Operace Luční koník, to bych si někdy rád znovu přečetl. Poznámka: Dvě povídky už jsem četl v jiné sbírce (a jiném překladu).