Warcraft 3 Forsaken Kingdom: Warcraft opuštěn, Blizzard zradil

Už nikoho nepřekvapí, že se z Blizzardu stal korporátní vládce, kterého zajímají pouze zisk, peníze a ovládnutí světa (hej, ono to sedí). Stále rychleji se blížíme přesně k té nedaleké budoucnosti, o níž psal Mike Pondsmith v Cyberpunku – k budoucnosti, v níž megakorporace ovládají… všechno kolem nás. Vzhledem k tomu, jak se Blizzard v posledních letech chová, by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby se jednoho dne přejmenoval na Arasaku nebo Militech.

Od legendy k Reforged

O tom však tento článek není. Je o novém přírůstku do jedné z mých nejoblíbenějších realtimových strategických sérií všech dob – Warcraft III. Ano, jde o hru, která vyšla v roce 2002 a o rok později dostala kritikou oceňovaný datadisk The Frozen Throne.

Stejná hra se v roce 2020 dočkala také nového vydání s názvem Reforged, které v podstatě vymazalo původní verzi a nahradilo všechny její assety těmi, jež vytvořilo externí čínské studio mobilních her Lemon Sky. Nové assety nevypadaly až tak špatně – vždyť, podle jednoho z těchto modelů jsem vytvořil cosplay – ale taky zasáhly do původní hry a mnoho hráčů celý krok vnímalo jako zradu a revizionistický pokus pošpinit nádherný odkaz této milované RTS.

Překvapení z BlizzConu

Každopádně se začátkem tohoto měsíce konal v USA BlizzCon, během kterého Blizzard oznámil a zároveň bez předchozího upozornění vydal zbrusu novou kampaň pro Warcraft III.

Součástí bylo také několik bezplatných aktualizací, mezi nimiž se objevila nová grafická možnost, jež slibovala věrnější vzhled původní hry. Jedním z problémů Reforged totiž je, že ačkoli nová grafika vypadá zblízka skvěle, z ptačí perspektivy působí dost špatně a jednotlivé prvky se od sebe obtížně rozeznávají. A přitom právě tento pohled shora je v RTS hře velmi důležitý.

Nyní si tedy můžeme vybrat ze tří možností: Original, Reforged a nejnovější varianty nazvané Definitive.

Definitive: Sylvanas září, Arthas děsí

Definitive nevypadá až tak zle, ale mně osobně příliš připomíná Warcraft Rumble, čínskou mobilní hru pro děti a, jak bych to jen řekl… nemyslím si, že by WARcraft měl skutečně vypadat právě takhle. Nemohu ovšem popřít, že některé postavy vypadají opravdu dobře. Například Sylvanas. Kdo by to byl čekal, že…

Zároveň však některé postavy vypadají vyloženě směšně. Chápu potřebu Sylvanas ještě víc protěžovat, už jsem si na to zvykl. Sakra, hrál jsem Shadowlands (a stále z toho mám PTSD). To, co však udělali s Arthasem, je naprosto odporné. Vážně, podívej se na tu věc. Co to sakra je?

Háček, o kterém se mlčelo

Ať už se ti nová grafika líbí, nebo ne, Blizzard ve své prezentaci na BlizzConu zamlčel, že ji lze použít pouze v nové kampani nazvané Forsaken Kingdom a ve vlastních bitvách. V původní kampani ani v TFT ji použít nemůžeš. To je… podle mě špatně. Celkově si myslím, že něco se na nové grafice povedlo a něco vůbec ne.

O čem je Forsaken Kingdom

TAKŽE, o čem vlastně tato nová kampaň je? Měla ukázat, co se stalo s Forsaken po událostech TFT, jak Sylvanas vybudovala Undercity, jak vypadal bezprostřední dopad invaze Scourge do Lordaeronu i pozdější roky, znovuzrození Scarlet Crusade (cože, haló? Úžasné??) a některé další události spojené se Scourge, kteří zůstali ve Východních královstvích spolu s Kel'thuzadem v Naxxramasu.

Blizzard také v porovnání s nejnovějším vydáním WoW Forever propagoval jednu zásadní novinku – nemrtvé paladiny. Ti jsou součástí hry a jejího příběhového světa už od původního vydání WoW, i když za ně nebylo možné hrát.

Láska k Azerothu vyhrála

I když se stále bavíme o Blizzardu… moje láska k této sérii a jejímu světu mě nakonec přemohla. Scarlet Crusade? Lordaeron? Nemrtví paladinové? Do prdele, dobře, dostali mě. Miluji RTS hry (Age of Empires II hraji dodnes jako posedlý) a miluji sbírání surovin, budování základen, vylepšování hrdinů, prozkoumávání mapy, plnění nepovinných úkolů a samozřejmě také svět, příběhy a mytologii Azerothu.

Takže jsem si hru koupil.

Prolog: Poslední dny Lordaeronu

Prologová kampaň se odehrává během posledních dnů Lordaeronu. Hraješ za dvě nové postavy, Gareka a Landena, obyčejné lordaeronské strážné, kteří pomáhají lidem, udržují bezpečí v ulicích, zachraňují koťata ze stromů a tak dále.

To vše se děje jen několik hodin předtím, než se Arthas vrátí z Northrendu s Frostmournem a uvede do pohybu události, které nakonec utvářejí svět WoW. Prolog mě docela bavil a dokončil jsem ho, přestože byl opravdu těžký (nebo jsem možná jen špatný v RTS hrách).

Potom jsem se pustil do samotné kampaně Forsaken Kingdom. A musím říct, že příběh, prezentace i postavy vypadaly úžasně. Všechno bylo opravdu dobré a hru jsem si skvěle užíval.

Žádné základny, jen RPG

Asi po pěti hodinách prvního aktu kampaně (celkem jsou tři) jsem však začal být poněkud neklidný, protože do té chvíle šlo výhradně o RPG. Žádné budování základen ani sbírání surovin; ovládali jste pouze své hrdiny a klikáním je posílali po mapě, která byla mimochodem obrovská a její procházení trvalo celou věčnost. Hru jsem tedy pozastavil, otevřel Brave a vyhledal si to.

NENÍ TU ŽÁDNÉ BUDOVÁNÍ ZÁKLADEN! TOHLE JE JENOM RPG!

Cože??

Stálo to 30 eur a slibovalo 30 hodin hraní. Takto dlouhá kampaň bez jediného prvku RTS!

Refund a povinné připojení

Během BlizzConu se o tom samozřejmě nikdo nezmínil a jasné upozornění jsem nenašel ani nikde na Battle.netu. Byl jsem vzteky bez sebe. Připadal jsem si podvedený. Připadal jsem si zklamaný. Hru jsem refundoval.

Později jsem zjistil, že tato nová bezplatná aktualizace zároveň úplně odstranila možnost hraní offline. Pokud si tedy nyní chceš zahrát původní kampaň pro jednoho hráče, musíš být neustále online.

Návrat, dohrání a paladin až na konec

Uplynulo několik dní a já jsem podlehl. Příběh a postavy mě opravdu bavily a cítil jsem potřebu kampaň dokončit. Koupil jsem si balíček pro WoW Forever, který mi dal různé serepetičky a zahrnoval také kampaň Forsaken Kingdom. Dokončil jsem ji a příběh se mi skutečně líbil, ale naprostá absence jakýchkoli prvků RTS mě pořád štvala.

Co se týče vyvážení, působilo až příliš nerovnoměrně. Na začátku byla kampaň příliš těžká, ale čím dál jsem se dostal, tím větší procházkou růžovým sadem se stávala. A víš, co mě taky dost štvalo? Během celé kampaně nedostaneš nemrtvého paladina – hrdinskou jednotku, která byla propagována jako jeden z hlavních taháků celého projektu. Získáš ho až na samotném konci, kdy ti zbývá méně než hodina herního času. Další zklamání.

Verdikt

Celkově je pro mě velmi těžké vytvořit si na tuto hru objektivní názor. Na jedné straně jsou příběhy, postavy i svět zpracovány opravdu dobře a já je miluji. Na straně druhé působí celý produkt velmi podprůměrně a já jsem se cítil podvedený a zklamaný.

5/10. Naprostý průměr. Kupuj na vlastní nebezpečí.