Star Wars Zero Company: Zážitek, jaký jsem dosud nezažil

Hned na úvod musím říct, že tahové taktické strategické hry naprosto miluju, jako například XCOM, Final Fantasy Tactics: War of the Lions (což je nejlepší FF hra), Fire Emblem, WH40K: Chaos Gate (původní i remake) a mnoho dalších. Přestože mám se sérií Star Wars poněkud komplikovaný vztah a už jsem nad ní dávno zlomil hůl (The Force Awakens je 11 let starý, proboha…), z ukázek a trailerů tohle vypadalo jako něco přesně pro mě.

Má to vývoj jednotek, správu základny, tahové taktické souboje a odehrává se to během Klonových válek, což je moje druhá nejoblíbenější éra tohoto univerza. Takže vyhnout se srovnání s XCOM je nemožné a já osobně věřím, že o toto srovnání usilovali i samotní vývojáři, protože název této hry (ZCOM) přece nemůže být náhoda.

Pokus č. 1

Okamžitě mě praštila do očí otřesná technická stránka hry. Pořídil jsem si ji na PC, začal hrát a přestože mě opravdu bavil příběh i postavy (což mě překvapilo ze všeho nejvíc), neustálé sekání, pády, zamrzání a celkový stav, kdy byla hra prakticky nehratelná, mě donutily ji vrátit. Tedy, co jsem vlastně čekal? Další UE5 noční můra.

Pokus č. 2 na PS5

Nechal jsem to přes noc uležet a druhý den jsem se rozhodl pořídit si ji na PS5. Byla sice dražší, ale něco na té hře mě prostě táhlo zpátky. Tak jsem ji koupil a začal hrát. S hrůzou jsem zjistil, že výkon na PS5 je jen o něco málo lepší než na PC, i když stabilita byla lepší (během svého 18hodinového playthrough mi hra spadla jen pětkrát).

Prostředí je mi velmi dobře známé a navzdory mé negativitě, ve mně Star Wars stále dokáže probudit pozitivní emoce, obzvlášť když se rozezní známá hudba a naskáče mi husí kůže. Příběh začal velmi dobře a po celých 18 hodin, které jsem odehrál, mě držel. Neustále se rozvíjel, přicházely zajímavé zvraty a celkově mě šokovalo malé množství klišé a nudných stereotypů, kterými se tahle série za posledních deset a více let doslova zaplnila.

Většina postav je velmi dobře zpracovaná a zajímavá. Nové obsazení je skvělé. Hawks působí jako nejlepší kombinace Mala Reynoldse a Hana Sola, Trooper Trick má vlastní osobnost a není to jen další „klon“, Mandalorianka je trochu suchařka, ale má skvělé charisma a humor, a zbytek postav taky stojí zato. Překvapilo mě, kolikrát jsem ve hře slyšel hlas DC Douglase, ale jako vždy je to mistr svého řemesla a bylo skvělé jeho hlas slyšet i tady.

V průběhu hraní se objeví jedna známá tvář, a pokud jste viděli některý z trailerů na tuto hru, víte, o koho jde. Zklamalo mě však, že ačkoliv mu hlas propůjčil jeden z mých oblíbených herců, Matt Lanter, jeho vzhled vychází z filmové verze, nikoli ze seriálové verze, což působilo prostě divně. Ano, samozřejmě mluvím o Anakinovi.

Dobře, tak začněme některými negativy…

User interface je prostě příšerné. Nic není přehledné, všechno je zmatené a špatně se to čte a bez čtení tooltipů je prakticky nemožné poznat, co která schopnost dělá (jsem milenial, ne boomer). V XCOMu (v kterémkoli z nich) se můžeš podívat na ikonu a okamžitě víš, co znamená. Kdykoli musíš hrát s nějakou výškovou převahou (střechy, kopce atd.), je velmi obtížné pohybovat jednotkami, aniž bys něco pokazil. Možná bez kontroleru to jde lépe.

Samotný průběh soubojů také není příliš dobrý. Je velmi pomalý. A nemůžeš přeskočit ani zrychlit žádné animace, které trvají celou věčnost. Po hodině hraní už jsem postrádal zip mode z XCOMu 2.

Jsou zde také části, kdy hra náhle přepne do pohledu třetí osoby přes rameno a ty máš prozkoumávat okolí, přitom je to ve skutečnosti jen chodba, ve které není vůbec nic zajímavého, a já bych si přál, aby byly tyto části jednoduše předělané na krátké cutscény. Jen brzdí už tak pomalou hru. Opět je nemůžeš přeskočit ani nic urychlit.

Takže XCOM je skvělý v tom, že ho můžeš hrát desetkrát a pokaždé narazíš na něco nového. ZCOM má každý level ručně vytvořený, což znamená jen velmi málo náhodně generovaného obsahu, a tak neuvidíš téměř nic nového. Hrál jsem mise na šesti různých planetách a všechny působily, jako by se odehrávaly na té samé. Příběh také zůstává při každém průchodu stejný. Žádné větvení příběhu ani různá rozhodnutí. Stejně tak se postavy hrají pořád stejně, i když je fér říct, že můžeš měnit jejich specializaci, jejich hlavní talent však zůstává stejný. Což znamená, že jakmile tuto hru dohraješ jednou, uvidíš téměř vše, co postava nabízí. Navíc je zde jen velmi malá motivace používat různé jednotky, protože neexistuje žádná mechanika únavy. Vysvětlím.

V XCOMu (a dalších podobných hrách) mají jednotky morálku, která klesá pokaždé, když se účastní bitvy, což tě nutí střídat jednotky a v podstatě to znamená, že nemůžeš pořád používat ty samé. V ZCOMu nic takového není. Jediným důvodem, proč budeš chtít místo stejných čtyř jednotek použít někoho jiného, jsou zranění (která získáš pokaždé, když je postava sražena k zemi). Já jsem ale během soubojů žádná zranění nikdy nedostal. Ta jsem získal v některých nebojových misích, ale stalo se to pouze dvakrát. A to mě přivádí k dalšímu bodu.

Z režimu Normal do režimu Ironman

Tuhle hru jsem začal hrát na Normal s aktivovaným režimem Ironman a Permadeath. A hra je příliš snadná! Byla extrémně nudná. Každé kolo moje jednotky dělaly pořád to samé a postupně se z toho stala otrava, kterou bylo potřeba jen nějak přetrpět. Asi po 10 hodinách jsem přepnul na Hard a hra se stala mnohem zábavnější. Opravdu jsem musel přemýšlet a používat různé taktiky, ale pořád jsem používal jen ty samé čtyři jednotky, zatímco všichni ostatní se váleli na základně a nedělali nic. Režim Ironman znamená, že hraješ pouze s jedním souborem uložené hry, nemůžeš ukládat ručně a můžeš načíst pouze tento jediný save, který se sám updatuje.

Také to působí, jako by se inspirovali spíše Fire Emblemem než XCOMem, protože používat vlastní postavy nemá moc velký smysl. V ZCOMu dostaneš 7 hrdinských jednotek, které mají vlastní vzhled, hlasy, schopnosti a samozřejmě hrají v příběhu obrovskou roli. Můžeš si také vytvořit 13 dalších vlastních postav, včetně malých kopií R2-D2. Nic z toho ovšem nepřinese žádný užitek, protože maximální velikost jednotky je ve hře striktně nastavena na čtyři postavy (a nelze ji vylepšit), takže nikdy nepoužiješ ani další 3 příběhové hrdiny, natož pak dalších 13 vlastních postav.

Poslední kapka

Tahle hra má také povinný časový limit pro kampaň a já se prostě musím ptát proč? Podobná mechanika byla v XCOMu 2 a pokud si dobře vzpomínám, nikdo ji tam neměl rád. Když Firaxis vydali datadisk War of the Chosen, časový limit přepracovali tak, že ho člověk mohl bezpečně ignorovat a hrát hru vlastním tempem. Tak proč se k tomu vracíme?

Byl jsem v kapitole 9 (ze 14) a hrál misi, během které jsem se měl dostat do vesmírného přístavu, získat data z konzole a potom se vrátit na začátek mise. Mezitím se za mnou pomalu pohybovala červená oblast, kterou každé kolo bombardovaly „lodě“ mimo obrazovku, a rozhodně jsem v ní nechtěl zůstat, protože by poškodily mé jednotky.

Takže se stalo to, že jedna nepřátelská jednotka měla reakci na zásah od Hawksa. Tato reakce se jmenovala „drain“ a v praxi znamenala, že nepřítel přeběhl přes půl mapy přímo k mému chlapovi (huh?), vysál mu všechny akční body a na jedno kolo ho omráčil (OP). Začínal jsem být nervózní. Červená zóna, ve které měly lodě každé kolo střílet, se blížila, ale pořád jsem měl alespoň jedno další kolo, protože Hawks byl omráčený mimo tuto červenou zónu. V dalším kole by se z ní musel dostat. Zvládl bych to, jasně, bylo by to o hubu, ale ne nemožné. Takže jsem ukončil kolo.

Lodě mimo obrazovku vystřelily, červená zóna za mojí skupinou vybuchla, dostal jsem achievement a objevila se obrovská obrazovka GAME OVER. Mohl jsem jen stisknout X, což mě vrátilo do hlavního menu, a jedinou možností bylo začít novou hru. Celý můj postup kampaní byl pryč a nebylo co dalšího dělat.

Jen jsem pokýval hlavou, vysunul disk z PS5, znovu ho zabalil a šel ho vrátit do obchodu. Později jsem si to vyhledal a zjistil, že nejsem jediný, komu se tenhle bug stal. Reakce vývojářů na tento problém byla: „Nehrajte v režimu Ironman a načtěte předchozí save.“ No, to mi bylo v mé situaci úplně k ničemu.

Nic takového se mi nikdy nestalo. Nikdy. Tuhle hru jsem nemohl dokončit (dvakrát!) od začátku do konce. Podle mě je nula z deseti určena pro něco, co jednoduše nefunguje. I ta nejhorší hra si zaslouží alespoň 1 bod.

Na konci je tedy velmi poetické, že Zero Company ode mě dostává 0/10. Sakra, alespoň můžu ty peníze použít na koupi chystaného Blood of Dawnwalker.