Zaklínač v komiksu: Bartosz Sztybor a temná balada o Geraltovi

Zaklínačský svět už dávno netvoří jen romány Andrzeje Sapkowského či ikonické videohry od CD Projekt Red. Je to vesmír, který dál roste a jedním z jeho novějších směrů jsou také zaklínačské komiksy. Na nich se výrazně podepsal polský scénárista Bartosz Sztybor, který do Geraltova světa vnáší melancholii, existenciální otázky a krásně vyváženou temnotu. To vše k příběhům perfektně pasuje a tvoří výbornou atmosféru.

Všechny komiksy Zaklínač

Dnes se podíváme na jeho dosavadní zaklínačské příběhy a vezmeme si to pěkně popořadě, jak u nás v ČR vyšly. Mezitím se samozřejmě nachází i komiksy jiných autorů, ale jak už občas u komiksů z herních vesmírů bývá zvykem, není potřeba číst všechny ve striktně daném pořadí. Také není potřeba, abys měl/a načtenou celou ságu a odehrané všechny tři hry, ale pokud máš vše za sebou, komiksy budou příjemným zpestřením a také návratem. Každý z nich nabízí jiný pohled na Geralta a dohromady tvoří pestrou mozaiku světa, který nikdy nepřestane své čtenáře a fanoušky fascinovat.

Blednoucí vzpomínky

První ze Sztyborových zaklínačských komiksů, který čtenáře vtáhne do melancholického příběhu o hledání sebe samotného. Příšer už není tolik a Geralt přemýšlí, kde bude nyní jeho místo.

Blednoucí vzpomínky jsou citlivým, dojemným a zároveň krutým příběhem o stárnutí, paměti a smíření. Geralt tady není jen lovec příšer, ale hlavně muž, který se snaží pochopit, co všechno v životě ztratil.

Scénář je vyvážený, poetický a zároveň napínavý. Kresba je jemná a melancholická, což krásně zapadá k celé myšlence příběhu. Za mě jeden z lepších komiksů, který skrývá víc, než se může zdát.

Nářek čarodějnice

Temnější, bolestnější a víc magický. Geralta stíhají vidiny, které sebou zároveň přináší varování.

Nářek čarodějnice je příběh o tom, jak magie ve světě Zaklínače nemusí být jen dar, ale také prokletí. Sztybor tady vykresluje ženské postavy s velkou empatií, které nejsou jen oběťmi, ale zároveň žádné dokonalé hrdinky. Příběh zároveň ukazuje, že každý čin má svou cenu.

Ideální čtení pro ty, kdo mají rádi poetiku a trochu té morální šedi, ale pro mě osobně nepatří k mým nejoblíbenějším.

Balada o dvou vlcích

Příběh o vině, ztrátě a rozpolcenosti. Balada o dvou vlcích se inspiruje hned u dvou klasických pohádek, které mistrně zpracovává.

Geralt tu stojí mezi dvěma světy, lidským a nelidským, a znovu se musí sám sebe ptát, co vlastně znamená být monstrem, kde ta pomyslná hranice končí a začíná. Kromě něj se tu objeví také miláček davu, bard Marigold, který samozřejmě hledá inspiraci na další balady a taky problémy.

Autor mistrně využívá klasické zaklínačské motivy i pohádky, ale podává je s intimitou, kterou v knižním nebo seriálovém pojetí nenajdeš. Kresba skvěle podtrhuje ponurou náladu a příběh, který i navzdory tomu, že je uzavřený, zůstane ve čtenáři ještě dlouho po dočtení. Pro mě jeden z top komiksů ze zaklínačského světa.

Divoká zvířata

Hned po Baladě přichází můj další favorit. Opět moje oblíbené dilema, kdy na něco, či někoho, nahlížet jako na nestvůru. Vzniká tady obrovský vnitřní konflikt a já si užívala každou minutu, každý panel, každou myšlenku.

Divoká zvířata jsou syrovější, ale zároveň nádherně kreslená. Právě kresba je tady pro mě absolutním vrcholem umění. Je dynamická, plná detailů, s přirozeným kontrastem světla a stínu, navíc má perfektně vyvážené barvy. Příběhově jde o dokonalé propojení akce, příšer a etických dilemat. Bartosz Sztybor dává v tomto komiksu Gera­l­tovi hloubku, aniž by příběh přetížil filozofií.

Corvo Bianco

Tady se autor pustil do příběhu, který tematicky navazuje na jedno z DLC ke třetí hře, konkrétně na datadisk O víně a krvi odehrávající se v Toussaintu. Zajímavý nápad, ke kterému mám sice vzhledem ke hře pár logických (či spíš nelogických) výtek, i když, jak už jsem na začátku zmínila, komiksy mají být i pro ty, kdo nehráli hry.

Corvo Bianco má v sobě atmosféru vína, zdánlivého klidu, nostalgie a taky klade otázku – jestli může mít zaklínač vůbec někdy klid a odejít na odpočinek? Bohužel zpracování mě osobně tolik nechytlo. Nápad fantastický, ale tempo a výstavba děje trochu kolísají. Příběh mě bavil, za mě to však jako celek úplně neklapalo.

Cesta, z níž není návratu / Zrada

Na tomto komiksu se sice nepodílel Bartosz Sztybor – autory jsou tentokrát Maciej Parowski a samotný stvořitel světa Zaklínače, Andrzej Sapkowski. Jedná se však o nejnovější přírůstek, a proto se podíváme i na něj. Navíc je to taková trošku specialitka a zároveň návrat ke kořenům. Jde totiž o adaptaci dvou starších povídek z devadesátých let a (pro mě bohužel) je to znát.

Styl kresby je typický svou dobou, tedy výrazné linky, klasické rozvržení panelů, prostě taková ta stará komiksová atmosféra, což bohužel na dnešní poměry působí zastarale.

Věřím však, že pro fanoušky Sapkowského to bude taková nostalgická lahůdka. Návrat do doby, kdy Zaklínač ještě nebyl popkulturním fenoménem, jen temnou legendou pro zasvěcené.

Závěr

Bartosz Sztybor ukazuje, že svět Zaklínače může žít dál i mimo stránky románů a obrazovky her či televize. Jeho komiksy nejsou jen doplňkem, ale vlastními příběhy, které dýchají atmosférou, filosofií i emocemi.

Pokud se chceš ztratit v Geraltově světě zase trošku jinak, sáhni právě po komiksech. A začni třeba u Blednoucích vzpomínek nebo Divokých zvířat, protože tam podle mě najdeš to nejlepší, co může zaklínačský komiks nabídnout a to melancholii, krásu a hlavně pořádnou dávku morálního dilematu.

autorka „Bunny“ Dominika Mátyásiová