Recenze knihy Sladký příběh: Temná pohádka bizarro literatury

Někteří z nás možná pamatují, jak si v dětství přáli jíst jenom sladkosti. Pokud je to i tvůj případ, budeš děkovat osudu, že tě od konce duhy drží dál. Když jsem se dostala ke knize Sladký příběh, říkala jsem si, že by to mohl být celkem vhodný vstup do světa bizarro literatury. Ale nechat se uchlácholit názvem a prvními kapitolami je rozhodně chyba. Příběh působí jako pohádka, čte se plynule a rychle, má příjemně velká písmenka, ale sladké řečičky mu nevydrží dlouho.

Sally je devítiletá holčička, která miluje volánkové šaty, pastelové barvy a touží dojít na konec duhy. Věří totiž, že se jí tam splní všechna její přání. Asi si z takového popisu dokážeš představit, jak sladký tento příběh opravdu je. A do jak temné roviny díky tomu může sklouznout.

Když sladkosti přestanou být sladké

Nebudu prozrazovat konkrétní příklady toho, co se mi na příběhu líbilo. Přece jen jde o útlou knížečku a nechci nikoho ochudit o její překvapení. Bavil mě na ní především způsob, jakým spojuje zdánlivě neslučitelné obrazy. Zpočátku je to hlavně úsměvné. Pak ale přijde chvíle, kdy si člověk řekne: Tohle bude průser. A ten průser opravdu přijde.

Od poloviny už příběh přestává být jen roztomile bizarní a začíná být pořádně drsný. Ne vyloženě úchylný nebo nechutný, ale krutý. Vezme nevinnou dětskou představu a postupně ji dovede k tomu nejhoršímu možnému výsledku.

Jednoduchý zůstává od začátku do konce také styl vyprávění, pouze jazyk spolu s dějem postupně přitvrzuje. Kniha se díky tomu pořád čte stejně lehce a rychle, přestože to, o čem vypráví, už má k pohádce hodně daleko.

Nový svět, nové pořádky

Proměna světa se přirozeně odráží také na jeho obyvatelích. Sally mě zpočátku bavila svou příjemnou dětskou naivitou, postupně si však začíná uvědomovat realitu kolem sebe a o svou bezstarostnost přichází. Nahromaděnou frustraci si pak vybíjí třeba na mluvících panenkách.

Ještě zajímavější jsou ale postavy, jejichž základní povahové rysy zůstávají navzdory okolnostem téměř nedotčené. Sallyin otec si zachovává svůj optimismus a při zaopatřování rodiny působí, jako by si jen odskočil do obchodu pro něco k snědku. Sallyina matka se zase dál stará především o svůj porcelán, a všechno ostatní jako by pro ni bylo druhořadé.

Na konci do sebe všechno zapadne

Nejvíc jsem byla zvědavá, jak celý příběh dopadne. Koutkem mysli jsem pořád očekávala, že se nakonec všechno nějak vyřeší. O to víc se mi líbila závěrečná pointa. Ukázalo se totiž, že nic z toho, co se v příběhu dělo, nebylo náhodné. A jednotlivé prvky, které se zprvu mohly zdát jen jako další bizarní nápady, do sebe nakonec výborně zapadly.

Verdikt

Jako první setkání s bizarro literaturou mi Sladký příběh nakonec přišel jako dobrá volba. Do největších extrémů se nevrhá hned, ale nechává příběh postupně gradovat. Vlastně mě ani nenapadá, co bych příběhu výrazněji vytkla. Pokud čtenář ví, do čeho jde, dostane podle mě přesně to, co od knihy očekává. Musí tedy očekávat drobnější příběh, zato dobře vypointovaný. Jednoduché vyprávění, leč nápadité. A zároveň se nebát drsnějšího počtení. Pokud ti tahle kombinace sedí, bude tě Sladký příběh **bavit.