Jak se zbavit dětí?
Děti to měly v historii i mytologii těžké. Sotva co zvládly nástrahy porodu, neštovic, klekánic a ve třech letech první šestnáctihodinovou šichtu na poli, vyháněli je krutí rodiče do lesa za Ježibabou či nesmyslně v prosinci na jahody. O špatném vlivu nakrknutých sudiček nemluvě… Naštěstí je už v místních civilizovaných krajích situace mnohem lepší. Většina z nás se dokonce shodne, že děti máme rádi! Důkazem je nakonec i náš obchod, který by bez dětí, mládeže a dospělých s dětskou duší dávno zkrachoval. Už přes sto let si tak můžeme 1. června připomínat Mezinárodní den dětí.
Kdo si hraje, nezlobí
Tato otřepaná fráze platí, pokud máte kontrolu nad tím, s čím si dítko hraje. Pokud je v pokojíčku velký hluk nebo naopak nečekané ticho, je jisté, že je něco špatně. Drtivá většina odborníků potvrdí, že hra čehokoliv a na cokoliv má velice pozitivní vliv na vývoj nejen lidských potomků. Dnešní dítka si už nemusí hrát s kameny a klacky (což na druhou stranu je taky trochu škoda) a naše moderní společnost dokázala vyprodukovat řadu způsobů, jak aktivní děti zabavit. Schválně zkuste do chumlu dětí hodit něco barevného, zvuky vydávajícího a interaktivního, a pozorujte, co se stane.
Pokud to ale nechcete odfláknout jednoduchým řešením a svému malému hrdinovi pořídit kvalitní zábavu, spolehněte se na náš výběr:
Kdo přežije?
Zavřít tlupu dětí na víkend do jednoho pokoje a čekat, co se stane, se obecně nedoporučuje. Avšak zdravou soutěživost můžeme podpořit bez obav. Čím víc fyzických výzev, tím líp. Nic nezpříjemní rodičům večer tak, jako unavené dítě usínající se zubním kartáčkem v ruce. Nejhodnější dítě, je spící dítě.
Opičí dráhy, hromadná vybíjená, boje o vlajku, patří mezi mnoha generacemi prověřenou klasiku. Každý si snadno vzpomene na oblíbenou hru z dětství. Pro ty co se nebojí experimentovat mohou být zajímavou inspirací i drsnější hry jako Hunger Games či Squid Game.
A protože děti neuspokojí pouhé fyzické a mentální ponížení protivníka (tak jako nás dospělé), musíte mít připravenou správnou cenu pro vítěze. Například stylové dobroty:
Kdo se bojí, nesmí do lesa
Každý dospělý ví, že život je krutý, s nikým se nemaže a je plný děsivých věcí. Proto bychom měli potomky na tuto realitu trénovat. Takový nebojsa musí mít správný režim už od malička. Ideální jsou k tomu různé stezky odvahy nebo vyprávění strašidelných příběhů u ohně. Ale musíme jít s dobou. Dnes už se dítě historkami o vílách a čertech oblbnout nenechá! V rybníce u lesa tak nemůže bydlet vodník, ale Prastarý Cthulhu. Šípková Růženka se nepíchla do prstu o růži, ale ruku ji ukousl Trifid a strašlivou Ježibabu jednoduše vyhodili z Bradavic za nevhodné chování. Její slabost pro pečínky ze zbloudilých dětí byla jen snahou o doplnění vzácných bílkovin v hlubokém lese. Mnohá dítka však budou mít největší hrůzu z toho, že Ježibaba žije v lese bez wi-fi…
Pokud chcete jít s dobou nebo plánovanou stezku odvahy pořádně okořenit, doporučujeme tuto odbornou literaturu:
Cesta tam a zase zpátky
Stereotyp je zabiják jakéhokoliv vztahu. Pro rodiče a děti to platí dvojnásob. Vyžeňte občas děti ze své sluje, nechte je ovanout svěžím vánkem a dopřejte jim trošku sluníčka. Velkou výhodou každého venkovního dobrodružství je, že během výletu můžete vyzkoušet všechny předchozí body.
Po cestě můžete hrát hry, závodit i objevovat. Když se výlet protáhne do noci, ihned se zvrtne ve stezku odvahy. Nakonec je lhostejno, jedná li se o výlet na Kokořín, výpravu do Jurského Parku, nebo výšlap za krásným výhledem na Umrlčí kopec.
Každý správný skaut ale ví, že je důležité být vždy připraven. I proto jsme naši nabídku rozšířili o praktická udělátka a vybavení která zajistí, že vaše HPčka neklesnou na nulu ani v té největší divočině:
autor Karel Krajča