Artušův pád

Ve třicátých letech se J. R. R. Tolkien, veden svou profesí i zájmem o starou literaturu, pokusil přebásnit staroanglickým aliterativním veršem nesmrtelný příběh o králi Artušovi. Podle svědectví jednoho z blízkých přátel šlo o velice úspěšný pokus, ale ani nadšená chvála tohoto čtenáře nepřiměla Tolkiena k tomu, aby text dokončil. Podle všeho jej definitivně opustil v roce 1937, kdy vyšel Hobit.

Text z pozůstalosti zpracoval jeho syn Christopher, opatřil komentáři, v nichž cituje klasická zpracování artušovské látky i staroanglické básně, které se k tomuto cyklu vztahují. Tolkienovu báseň vydáváme v bilingvní verzi.

J. R. R. Tolkien se narodil roku 1892 v jihoafrickém Bloemfonteinu, dětství však strávil v Anglii, kde rovněž absolvoval středoškolská a univerzitní studia. V roce 1919 získal v Oxfordu diplom v oboru staroanglického jazyka a literatury a po pěti letech se ve stejném oboru stal profesorem. Prvními Tolkienovými publikacemi byly ve 20. letech Slovník střední angličtiny (A Middle English Vocabulary, 1922) a kritické vydání středověké romance Sir Gawain a Zelený rytíř (Sir Gawain and the Green Knight, 1925), čtenářský úspěch mu však přinesl až pohádkový příběh z fi ktivní dávné Středozemě Hobit (The Hobbit, 1937, česky poprvé 1979).

Po čtrnáctileté práci, započáté už před vydáním Hobita, dokončil koncem 40. let rozsáhlé, v dějové a myšlenkové složitosti i jazykové invenci nesrovnatelně bohatší pokračování v trilogii Pán prstenů (The Lord of the Rings, 1954–55, česky poprvé 1990–92), jež vzbudila mohutnou vlnu zájmu zejména mezi západní mládeží ve druhé polovině 60. let a dočkala se nesčetných vydání v milionových nákladech.

Osudy Středozemě a jejích obyvatel, letmo načrtnuté v Hobitovi a rozpracované v Pánu prstenů, dále rozvíjí epos Silmarillion (The Silmarillion, 1977, česky 1992), který čtyři roky po autorově smrti připravil k vydání jeho syn Christopher. Tolkienův literární odkaz doplňuje řada odborných literárně-historických studií a série drobnějších pohádkových příběhů.