Záhady města Kalus: Rozhovor s autorkou obří RPG kampaně

Mohutná městská RPG kampaň Záhady města Kalus, která tě zabaví aspoň na 30 herních sezení, vyšla letos v našem nakladatelství Mytago. Autorka Sparkle v rozhovoru poodhaluje specifika kampaně a úsilí, které za tvorbou stálo.

Co bylo impulzem pro napsání této RPG kampaně?

Původně jsem rozehrála domácí kampaň v Kalusu se svojí herní skupinou. Stručné reálie města Kalus už předtím vyšly v mojí první RPG příručce Neklidný Tauril a pořád jsem měla chuť něco v tom městě vést. Kampaň se mi ale natolik zalíbila, že jsem si řekla, že ji zkusím sepsat. Od té doby uběhlo mnoho let, mnoho dalších playtestových běhů, a z původního konceptu nezůstal ve finální verzi kámen na kameni.

Proč? Ta první verze nebyla dobrá? Jak vznikla potřeba toho tolik změnit?

Člověk se za ty roky prostě posouvá. Jakmile bylo rozhodnuté, že kampaň vyjde knižně, začala jsem si dělat pořádnou rešerši s načítáním zahraničních děl. Z nich jsem si osvojila nové způsoby vyprávění a zápisu, ale taky se mi tím přirozeně posunul vkus. Od tolkienovského fantasy víc k weird a experimentálnu. Proto se taky Kalus od Neklidného Taurilu posunul svým stylem od klasické fantasy víc k té postmoderní.

Čím konkrétně se Záhady města Kalus odklánějí od klasické fantasy?

Je toho víc. První věc je estetika a společenská úroveň města - v nemagické technologii je sice někde na úrovni středověku, ale spoustu věcí se tu povedlo vyřešit magií, a tak tu máme magické vynálezy a vymoženosti, které občas předčí i naše 21. století. A odráží se to i v kultuře města, kde můžeme potkat fenomény evokující moderní dobu - například populárního čaroděje, který kolem sebe nechává poletovat magický krystal, který pořizuje jeho snímky - v zásadě fantasy varianta selfíčkového influencera.

Druhá věc je to, jaká témata se v té kampani obecně řeší a co za typ zápletek kampaň vypráví. Není to černobílá fantasy, která by se štítila vážných a dospělých témat. NPC tu řeší například duševní nemoci, závislosti, nepřijetí v rodině a podobně. Nebojím se jít s těmito věcmi do hloubky.

Vycházejí tyto prvky z tvého osobního života?

Určitě ano, a taky z toho, co vidím kolem sebe, mezi svými přáteli a známými, co si čtu a vidím v médiích. Hlavní inspirací pro kampaň pro mě nebylo žádné fantasy dílo, ale reálný život.

Jak se dá takové obří dílo zvládnout v jednom člověku?

Měla jsem na to spoustu pomocníků, konzultantů, betačtenářů. Bez nich bych to nedala. Každý nápad, který se v textu objevil, mi někdo zkontroloval a připomínkoval. Hodně jsem se od nich učila, a pak už jsem si na podobné chyby dávala pozor.

Každý z těch spolupracovníků kladl důraz na něco jiného, jeden na stylistiku, druhý na stručnost zápisu, třetí na logiku… na každý aspekt psaní příručky jsem se snažila mít aspoň jednoho konzultanta, který dané věci rozuměl.

Neprotiřečily si občas jejich rady?

Ano, stoprocentně. To bylo vždycky hodně vyčerpávající, ale to už k tomu patří. Pokud nad nějakou věcí nepanovala shoda (třeba u řazení kapitol to bylo komplikované), snažila jsem se to diskutovat s dalšími lidmi, případně mi nezbylo než dát na vlastní intuici a nějak rozhodnout.

Na co z té kampaně jsi nejvíc hrdá?

Na svoje NPC. Miluju vymýšlení propracovaných NPC a myslím si, že se mi povedla. Betahráči na ně taky reagovali velmi příznivě, tak to snad není jen v mojí hlavě. Taky mám radost, že se mi to povedlo udělat hodně sandboxové, kde hráči nejsou tlačení do zápletek nějakými arbitrárními příběhovými body, přitom tam však zůstávají silné zápletky.

A co naopak nedopadlo, jak by sis přála?

Hlavně finance. Takováhle kampaň stojí spoustu peněz na výrobu a česká komunita bohužel není dost početná, aby se takovýhle projekt dostal snadno do zisku. Musela jsem to dotovat ze svého a spoustu práce na tom odvedli dobrovolníci zadarmo. Hodně se muselo šetřit, hlavně na grafice. Ta situace naštěstí byla o něco lepší než tehdy u Neklidného Taurilu, takže určitý pozitivní posun tam je, ale pořád to má ještě daleko od ideálu.

Máš nějaké přání do budoucna pro tento projekt?

Ráda bych, aby si co nejvíc lidí kampaň přečetlo a zahrálo. Myslím si, že se povedlo vytvořit něco opravdu hratelného, tedy věc, která není jen na přečtení a do poličky, ale opravdu na hraní. Při playtestech jsme si to, já i hráči, moc užili a věřím, že tu samou radost kampaň nabídne i spoustě dalších hráčů.

autor Karel Krajča