Solo RPG: jak hrát hru na hrdiny o samotě

Chceš hrát solo RPG a nemáš kolem sebe družinu? Vezmi příručku, kostky a orákulum. Hraješ postavu i svět zároveň, a přesto tě příběh dokáže překvapit stejně jako u stolu s partou. Akorát ten stůl je tentokrát jen tvůj.

Klasické hry na hrdiny často vyžadují volný termín celé party přátel a průvodce, který má večer čas a energii k zasednutí za DM screen. Solo režim tuhle čekací dobu nevyžaduje. Přitom jde pořád o RPG v plném slova smyslu: postava, rozhodnutí, důsledky. Jen bez koordinace pěti kalendářů.

Co je solo RPG

Solo RPG, sólová stolní hra na hrdiny, je tabletop RPG pro jednoho hráče. Nesedíš u stolu s průvodcem a partou, která čeká, až se rozhodneš. Sám řídíš postavu, sám se ptáš na svět kolem ní a sám zapisuješ, co se vlastně stalo. A právě to poslední dělá ze solo hraní něco jiného než jen čtení knihy.

Nejde o „hraní proti sobě“, jak si to lidé často představují, když o solo RPG slyší poprvé. Jde o to, aby tě systém pořád dokázal překvapit. Když dopředu víš, jak scéna dopadne, protože jsi zároveň hráčem i vypravěčem, zbude ti akorát deník s občasným hodem kostkou navíc. Silná solo sestava se proto spoléhá na tři pilíře: postava s jasným cílem, nástroj na kladení otázek a generování důsledků, které tvé plány bez obav rozbijí. Tím nástrojem bývá orákulum, tabulka náhodných událostí nebo tah scény: mechanika, která ti odpoví, aniž bys odpověď předem znal.

Anglická scéna tomu říká solo TTRPG nebo solo play, občas taky solo journaling, pokud je důraz víc na psaní než na kostky. V češtině se zatím nejvíc vžil počeštěný termín solo RPG; opisy jako „sólové RPG" narazíš spíš výjimečně, hlavně v recenzích a na fórech.

Solo, kooperace a guided play

Solo hraní není jediná varianta, jak si zahrát bez klasické sestavy hráči + průvodce hrou. V praxi se rozlišují tři přístupy:

• Solo: jeden hráč, který drží postavu i celý svět kolem ní.
• Kooperace bez průvodce: víc hráčů si mezi sebou dělí svět a procedury, ale nikdo nehraje klasického vypravěče.
• Guided play: průvodce u stolu zůstává, jen si půjčuje solo nástroje (orákula, generátory) tam, kde mu chybí inspirace za pochodu.

Některé hry, třeba Ironsworn, umí podporovat všechny tři režimy v jedněch pravidlech. To je výhoda, kterou oceníš hlavně v momentu, kdy se konečně najde volný termín a chuť rozšířit hru o malou družinu. Nemusíš přecházet na jiný systém, jen na jiný mód téhož.

Proč hrát o samotě

Nejčastější důvod je čistě praktický: ty a tví přátelé se nemůžete domluvit na volném večeru, a už vůbec ne na několik hodin hraní… Sólo sezení naproti tomu může trvat jen 40 minut a vejde se mezi večeři a spaní, aniž bys musel domlouvat cokoliv dopředu. Nemusíš čekat na společný termín, hledat náhradu za nemocného hráče ani přizpůsobit tempo tomu nejpomalejšímu u stolu.

Další důvody jsou spíše herní než organizační. Chceš si osahat nový systém, než ho poprvé přivedeš ke stolu s partou, která nemá ráda zdlouhavé vysvětlování pravidel za chodu. Nebo tě baví psaní deníku postavy samo o sobě. Někdo hledá temnější a osobnější tón příběhu, který by běžná parta možná odmítla jako moc depresivní na páteční večer. Někdo jiný zase rád v klidu tvoří mapu, frakce a vztahy ve světě, aniž by na něj netrpělivě čekali další hráči.

Solo RPG rozhodně není náhrada za hraní s družinou. Má jiný rytmus hry a slouží spíše jako doplněk vedle společenského hraní RPG. Některé večery zkrátka patří partě u stolu. Jiné patří jen tobě, kostkám a otevřenému zápisníku.

Co potřebuješ k prvnímu sezení

Vystačíš si překvapivě s málem:

• příručka hry určené přímo pro solo hraní, nebo běžný systém doplněný o GM emulátor
• kostky podle pravidel dané hry (často stačí pár k10 nebo běžná sada k20)
• list postavy a krátký, konkrétní cíl (slib, dluh, záhada, blížící se deadline)
• místo na zápisky, ať už sešit, dokument v počítači, nebo sada kartiček
• orákulum: tabulky typu ano/ne, generátor náhodných setkání, tahy scény

Virtuální tabletop k tomu nutně nepotřebuješ. Pomůže jedině ve chvíli, kdy hra hodně staví na mapě a přesných pozicích na ní. Jinak ti klidně vystačí obyčejný stůl, tužka a chuť si na chvíli sednout sám se sebou. Většina zkušených solo hráčů si navíc časem sestaví vlastní kombinaci nástrojů, třeba tahák s oblíbenými tabulkami vedle klasické příručky.

Jak vést první sezení

Začni jednoduše: jedna postava, jeden problém, jedna lokalita. Celé království rozkreslené na sto sezení dopředu si nech na později, až budeš vědět, jak k tobě orákulum vlastně „promlouvá".

1. Dej postavě konkrétní tlak, ne obecné poslání. Slib, dluh, zmizení blízkého člověka, blížící se deadline. Bez tlaku se scéna rozplizne do bezcílného bloumání.
2. Ptej se úzce a konkrétně. Neptej se, „co se stane dál?" Protože na tak širokou otázku ti žádné orákulum smysluplně neodpoví. Ptej se spíš: „Všimne si mě stráž?", nebo: „Je ta past pořád aktivní?"
3. Hoď kostkou jen tehdy, když výsledek skutečně změní plán. Orákulum má scénu tlačit dopředu, ne nahrazovat tvůj vlastní úsudek tam, kde je odpověď zjevná.
4. Piš si krátké stopy místo dlouhého vyprávění. NPC, hrozby, nevyřešené stopy, odpočet hodin, dané sliby: pár řádků u každé položky bohatě stačí.
5. Nech neúspěch scénu přepsat, místo abys jej ignoroval. Nejlepší sólo večery vznikají přesně v okamžiku, kdy ti systém řekne ne, a ty musíš improvizovat dál.

Když po hodině hraní nevíš, kam se scéna má posunout, klidně skonči na cliffhangeru. Příští sezení pak začneš čtením vlastních zápisků, ne vymýšlením úplně nového světa od nuly.

Typy solo her

Hry stavěné pro sólo mód

Mají orákula, progress tracky i procedury jednotlivých scén přímo v knize pravidel, takže nemusíš nic dolaďovat sám. Ze zahraniční scény po nich hráči nejčastěji sahají u Ironsworn, The Wretched nebo u menších journalingových her na itch.io.

U nás tímhle směrem míří i chystané tituly od [link type="Page" id="" label="nakladatelství Mytago"] . Více se rozepisujeme níže v sekci České novinky od Mytago.

Pokud tě baví spíš minimalistická pravidla než objemné příručky, sáhni po systémech z rodiny Into the Odd. Ironsworn mezi ně přímo nepatří, ale duchem je jim blízký. Podrobný [link type="Page" id="" label="přehled her z rodiny Mark of The Odd"] najdeš na blogu jako článek.

GM emulátor k jiné hře

Chceš si zahrát solo Fallout, Alien nebo klidně vlastní domácí fantasy svět? Vezmi si k tomu obecný GM emulátor typu Mythic. Ptej se na jednoduché otázky ano/ne a nech otevřený prostor pro náhodné zvraty, které by tě samotného nenapadly. První večer drž záměrně jednoduchý: jedna mise, jedna lokalita. Teprve až poznáš rytmus, jakým se ti orákulum „ozývá", roztáhni kampaň do větší šířky.

Zrovna u Fallout RPG však na obecný emulátor spoléhat nemusíš. Vyšla k němu totiž samostatná solo příručka Fallout: A Solo Roleplaying Game - Wasteland Wanderer. Upravuje pravidla rovnou pro hraní bez průvodce a necháš si v ní vygenerovat vlastní Vault i postavu.

Podobně narazíš i na menší, žánrově uzavřené tituly, které se bez emulátoru obejdou úplně. The Almanac of Sanguine Paths je atmosférická journalingová hra o vlkodlakovi zapleteném do tajemné společnosti. Dead Letter Society staví stejný princip psaní dopisů do šesti různých prostředí, od viktoriánského Londýna po vzdálenou budoucnost. Obě napsala Rori Montford a obě zvládneš sólo i ve dvou.

Journaling a krátké rituály

Některé solo hry jsou spíše psacím rituálem doplněným o kostky než hrou v tradičním slova smyslu. Silná výchozí situace, jasný tlak času, pár pevně daných tahů. A je hotovo, klidně za jeden večer. Tenhle formát se hodí přesně na chvíle, kdy nemáš chuť řídit celý svět, ale pár stránek deníku napsat chceš.

Kam sáhnout nejdřív

Ironsworn a Starforged

Chceš slibnou fantasy výpravu a otevřený svět, který se skládá za pochodu podle tvých rozhodnutí? Sáhni po Ironsworn od Shawna Tomkina. Originální fantasy verze vyšla jako pay-what-you-want a autor ji dodnes nabízí zdarma ke stažení na svém webu Tomkin Press i na itch.io. Vyzkoušíš ji tak, aniž by tě to stálo nějaké peníze.

U nás na imago najdeš v kategorii Ironsworn rovnou navazující sci-fi větev Ironsworn: Starforged, která přenáší stejný systém do vesmíru plného trosek, frakcí a opuštěných lodí.

Obě hry počítají se solo režimem od první stránky pravidel a patří k nejznámějším titulům celého žánru.

České novinky od Mytago

Nakladatelství Mytago chystá hned dva sólové tituly a oba přesně sedí do tohohle žánru.

Obrova pouť (Paweł Kicman, česky 2026) je sólová fantasy hra o naději a tíze, kterou nese na bedrech jedno společenství. Království Uvaluut zničila Kataklyzma. Ty jsi Opatrovatel a doprovázíš jednoho z posledních obrů napříč spálenou krajinou. Hraješ hexový průzkum, cyklus dne a noci a postupně buduješ vztah s obrem. Jsou celkem čtyři typy obrů a každý má jiné potřeby, takže se hra s každým průchodem mění. Překlad má na starosti Petra Grunwaldová, redakci Jiří Zahradníček. Hru najdeš přímo na stránkách Mytago.

Astroprisma (Crescent Chimera) je retrofuturistické sci-fi solo RPG, ve kterém zkoumáš hexovou mapu celého hvězdného systému. Ladíš loď, hackuješ cizí systémy a volíš strany mezi frakcemi, které o systém soupeří. Svět míchá kyberpunkovou estetiku s pustým vesmírem po kolapsu civilizace. Hra sice zvládne i malou skupinu, ovšem jejím jádrem zůstává sólový průzkum poháněný orákulem a pevně danými procedurami. Mytago na jejím českém vydání pracuje, ale přesný termín se k dnešnímu dni (2026-09-29) pořád ladí.

Dvě různé nálady, jeden společný princip: Hraješ sám, ale svět ti přesto odpovídá.

Další stolní RPG najdeš v kategoriích fantasy RPG a sci-fi RPG.

Časté chyby

Příliš velkolepý start. Impérium rozkreslené na mapě velikosti A3 unaví dřív, než vůbec dohraješ první scénu, protože nestíháš spravovat frakce, které jsi sám vymyslel. Začni jednou vesnicí a jedním konkrétním problémem k řešení. Až ho vyřešíš, svět se přirozeně rozroste sám, podle toho, kam tě zavedou důsledky tvých rozhodnutí.

Hodit kostkou na úplně všechno. Orákulum má scéně přidávat tlak a nejistotu, ne rozhodovat o věcech, které jsou z kontextu jasné, třeba jestli postava zrovna dýchá. Kdo se ptá na každou maličkost, zpomaluje si hru zbytečnými hody a ztrácí nit příběhu v moři tabulek.

Psát celý román místo poznámek. Pár konkrétních řádků přežije víc herních večerů než tři popsané strany krásné prózy, kterou si stejně příště nedočteš. Zápisky mají fungovat jako rychlá opora paměti pro příští sezení, ne jako literární výkon.

Nutit skupinovou hru do sola za každou cenu. Potřebuje daný systém skrytou informaci mezi hráči a pečlivě vyváženou partu rolí? Pak nejdřív sáhni po hře přímo stavěné pro solo hraní a teprve pak, pokud ti to nestačí, přidej obecný emulátor. Násilné předělávání družinového systému na sólovku obvykle skončí frustrací z pravidel, která s jedním hráčem prostě nepočítala.

Časté otázky

Závěr

Solo RPG je stolní hra na hrdiny bez čekání na volný termín pěti lidí najednou. Postava, orákulum, úzce vymezený start a ochota nechat systém občas říct ne. Až budeš chtít partu, vezmeš si s sebou tuhle zkušenost rovnou ke stolu. Až budeš chtít klid, stačí zase vzít jen zápisník a kostky.

Sleduj novinky od Mytago a sortiment her na hrdiny na imagu. Až Obrova pouť a Astroprisma dorazí na pult současně, budeš přesně vědět, do čeho jdeš.