Resident Evil: historie a současnost slavné herní série

Začalo to ve zkumavce. Těžko říct, jestli se obsah zkumavky dostal ven neopatrností, nebo úmyslně. Tak jako tak, výsledkem byla katastrofa, ve které hráli hlavní roli zombíci a nechutně zmutované potvory, a taky jedna z nejznámějších videoherních sérií současnosti - Resident Evil.

Trocha historie značky

Série začala v roce 1996 (v Japonsku jako Biohazard) a pomohla zpopularizovat to, čemu se dnes říká survival horror: napětí, hádanky, práce s prostředím, inventář a stálý pocit, že nejsi v pozici hrdiny, ale kořisti. Důležité je, že se Resident Evil v průběhu let několikrát zásadně proměnil — díky tomu přežil. Někdy šel víc do akce, jindy se vrátil ke strachu a tísni.

Resident Evil měl ještě na počátku své existence dva vážné konkurenty - Silent Hill a Alone in the Dark. Značka Silent Hill žije dodnes a i díky skvělým předělávkám starých dílů je stále úspěšná. Alone in the Dark se taky snažil o reboot, to však nedopadlo moc dobře. Tato trojice her definovala samostatnou herní kategorii survival horror.

Hry ze série Resident Evil jsou díky remasterům a remakům aktuální dodnes. Capcom se úspěšně snaží značku předvést v moderním kabátku a pravidelně ukazuje konkurenci, jak to dělat správně.

Celkový příběh a podstata Resident Evil

Ústředním motivem celé série je jednoduchá, ale hodně vděčná premisa: „Někdo“ se snaží vyrobit dokonalou biologickou zbraň, a pak „to“ uteče z laboratoře do světa. Tím „někdo“ je nejčastěji Umbrella Corporation – prezentující se jako obří koncern s farmacií a výzkumem, ovšem ve skutečnosti organizace, která dlouhodobě testuje viry, parazity a další bio-projekty na lidech i v terénu. Prvním velkým průšvihem, který to celé odstartuje, je incident v okolí Raccoon City a postupné odhalení, že nejde o náhodu, ale o systém.

To, co působí zombie apokalypsy a další hrůzy, je většinou nějaká varianta virové nákazy (nejznámější je T-virus) — jenže Resident Evil se nikdy nezasekne u jedné „nemoci“. Postupně přicházejí další mutace, nové kmeny, paraziti a biologické experimenty. Jakmile se jednou ukáže, že se dá život upravit do podoby zbraně, začne o to mít zájem čím dál víc lidí: korporace, armády, teroristi, okultisti i jednotlivci posedlí mocí. A přesně tahle eskalace je motorem celé série — od jednoho domu v izolaci až po globální bioteror, kde už nejde jen o přežití, ale taky o to, kdo bude mít kontrolu nad „výrobou ze živého“.

Jednotlivé díly série

Resident Evil (1996)

Setting & příběh: Odloučené sídlo uprostřed divočiny, kde vyšetřování „divných incidentů“ rychle přeroste v odhalení experimentů a biozbraní. Jsiu vnitř domu, který se mění v past — a s každou odemčenou místností roste pocit, že tu něco nepatří do našeho světa.

Gameplay: Klasická „škola přežití“. Průzkum, hádanky, správa inventáře, návraty do známých chodeb, omezené zdroje. V remaku navíc ještě víc důrazu na atmosféru a napětí.

Resident Evil 2 (1998)

Setting & příběh: Raccoon City v okamžiku kolapsu. Dvě paralelní linky (Leon a Claire) se točí kolem policejní stanice, útěku z města a postupného skládání pravdy o tom, co se sem dostalo a proč už není cesta zpátky.

Gameplay: Pořád survival horror, ovšem s větším důrazem na tempo a příběh. Silně „hubové“ prostředí (stanice jako středobod), hodně backtrackingu, postupné otevírání zkratek, práce s klíči a puzzly.

Resident Evil 3: Nemesis (1999)

Setting & příběh: Z Raccoon City se stává úniková dráha. Jill se snaží dostat ven, ale někdo (nebo něco) má jediný ukol: nenechat svědky odejít. Nemesis tu není jen boss — je to stresor, který mění styl pohybu po mapě, i to jak se rozhoduješ.

Gameplay: Rychlejší rytmus, víc tlaku, víc „běž a improvizuj“. Typické je pronásledování a pocit, že hra umí rozbít tvoje bezpečné rutiny.

Resident Evil – Code: Veronica (2000)

Setting & příběh: Mimo Raccoon City, víc „globální Umbrella“ a víc osobní konflikt okolo rodiny a moci uvnitř organizace. Claire začíná v zajetí a děj se postupně překlápí do ještě větších a podivnějších kulis; do hry se výrazně zapojí i Chris.

Gameplay: Oldschool styl s důrazem na průzkum, inventář a plánování. Tenhle díl umí být tvrdší v tom, jak tě trestá za špatné hospodaření se zdroji.

Resident Evil 0 (2002)

Setting & příběh: Prequel, který vysvětluje, co vedlo k událostem jedničky. Začíná ve vlaku a pokračuje v opuštěných zařízeních spojených s Umbrellou — spíš než „jeden dům“ je to sled izolovaných hororových prostorů.

Gameplay: Typickým podpisem je práce s dvojicí postav: přepínání rolí, kombinování schopností a trochu jiná správa inventáře (často řešíš, co kde nechat). Tento díl jen rozšiřuje příběh, nepřináší nic zásadně nového.

Resident Evil 4 (2005)

Setting & příběh: Leon míří do odlehlé části Španělska zachránit unesenou dceru prezidenta. Venkov, kult, parazitická nákaza a postupný přechod od vesnice přes větší „arény“ do ještě šílenějších míst.

Gameplay: Revoluční kamera „přes rameno“, přesnější střelba, důraz na akční tlak v soubojích a práci s prostorem. Je to akčnější, ale pořád nepříjemně intenzivní.

Čtyřka byla zjevením! Nové prostředí, nová kamera, borci s motorovými pilami a odklon od klasických zombíků k mutantům. Nádherně se povedl také remaster.

Resident Evil 5 (2009)

Setting & příběh: Vyšetřování bioteroru v Kijuju (fiktivní oblast západní Afriky). Chris a Sheva se postupně prokousávají k jádru dalšího „evolučního“ kroku biozbraní a starých vazeb v pozadí.

Gameplay: Výrazná kooperace, víc akčních soubojů, víc práce s partnerem (a inventářem mezi dvěma postavami). Napětí tu často pramení z tempa a tlaku v bojích, ne z tichého průzkumu.

Pětka sázela hlavně na kooperaci dvou hráčů, ale mohla jsi hrát i single. Kromě nezvyklého afrického prostředí však nic zásadního nepřinesla.

Resident Evil 6 (2012)

Setting & příběh: Globální bioteror, víc kampaní a postav, které se navzájem proplétají. Je to nejvíc „blockbuster“ díl — pocitově už nejde o jeden incident, ale o svět, který se rozpadá na několika frontách.

Gameplay: Nejakčnější hlavní díl své éry: set pieces, honičky, hromady nepřátel, několik stylů kampaní podle postav (od „víc horor“ po „totální akce“).

Osobně považuji zrovna šestý díl za nejslabší. Zmatený příběh plný tuctové akce ve mně velký dojem nezanechal.

Resident Evil 7: Biohazard (2017)

Setting & příběh: Ethan hledá manželku v odlehlém domě na plantáži v Louisianě. To co vypadá jako rodinný horor, se postupně zvrhne do něčeho mnohem většího — ovšem pořád se drží v těsné a špinavé osobní rovině.

Gameplay: Zásadní návrat ke strachu díky pohledu z první osoby, stísněným prostorům a pomalejšímu, nervóznímu tempu. Tady zase začíná fungovat „bojím se otevřít další dveře“.

Sedmička je přelomovým dílem, který představil i nový herní engine. Byl to hutný strašidelný zážitek ještě umocněný možností hrát na VR (ze kterého mi ale bylo okamžitě zle…).

Resident Evil Village (2021)

Setting & příběh: Navazuje na sedmičku, ale posune tě do odlehlé evropské vesnice a kolem ní — s výraznými „doménami“ a antagonisty, kteří dávají každé části jiné hororové koření (gotika, folklór, tělesnost, bizár). Ve hře se představí skvěle vymyšlená banda zmutovaných upírů. A dojde i na vlkodlaky!

Gameplay: Mix survivalu a akce: pořád první osoba, pořád silná atmosféra, ale víc prostoru, víc soubojů a „výpravnější“ struktura.

Resident Evil Requiem (2026)

Setting & příběh: (bez spoilerů) Jde o devátý hlavní díl, který vyšel 27. února 2026 a pokračuje v moderní linii série. Na scéně se objeví nová hrdinka Grace, která rozhodně není žádný akční hrdina a vrátí se i oblíbený Leon Kennedy už jako ostřílený frajer, kterého jen tak něco nerozhodí. Příběh samotný se pak vrací k událostem druhého dílu.

Gameplay: Requiem je díl, který se snaží vybalancovat horor a akci tak, aby nevymizel ani strach, ani tempo. Střídá pomalejší části za Grace a akční části za Leona. Autoři v něm sice vaří ze starých ingrediencí, ochutili je však o nové prvky a hlavně úžasně vypadající grafiku. Requiem se prakticky okamžitě vyšplhal do žebříčku nejlépe hodnocených her posledních let a musím říct, že zcela zaslouženě. Už dlouho jsem se u hry tak nebál a tolik nežasl!

Jiné adaptace – hlavně filmy

Resident Evil už dávno není jen herní série. Filmových a seriálových pokusů je tolik, že z toho vznikly v podstatě paralelní větve, které si často berou stejné pojmy a kulisy, ale skládají je úplně jinak.

Nejznámější je hraná filmová série z let 2002–2016, která stojí hlavně na Mille Jovovich. Právě její Alice je středobodem celé filmové kontinuity – postava vytvořená přímo pro filmy, kolem které se točí děj i akční styl. Tyhle filmy jsou mnohem víc „bio-akční blockbuster\" než herní survival horor: rychlé tempo, velké scény, výrazný vizuál a postupně eskalující apokalypsa. Herní motivy a známá jména se tam objevují spíš jako ingredience v novém receptu. Série Paula W. S. Andersona má šest dílů. Začalo to sice zajímavě, ale postupně se z toho stala béčková série, zábavná snad jen pro zaryté fanoušky.

Pak přišel pokus o návrat blíž k předlohám v podobě Welcome to Raccoon City (2021). Tady se víc hraje na známé lokace, postavy a události z prvních her a celkově to působí jako „fanouškovštější“ přístup – jen pořád platí, že film musí fungovat jinak než hra, takže výsledkem není přímý přepis, spíš vlastní verze téhož mýtu.

Vedle hraných filmů existuje ještě jedna větev, která bývá pro fanoušky her často nejpřirozenější: CGI animace zasazené do stejného univerza jako hry. Sem patří třeba minisérie Infinite Darkness (2021) a film Death Island (2023) – a obecně tenhle směr stojí na tom, že si může dovolit hrát si s herní kontinuitou, známými hrdiny a „bio-incidenty“ způsobem, který připomíná herní cutscény natažené do celovečeráku.

A do toho všeho se ještě vytvořil hraný seriál (Netflix, 2022), který si šel vlastní cestou – spíš experiment než „definitivní“ televizní Resident Evil.