Výročí románu Cesta: Co nám odkázal Cormac McCarthy?

Letos slavíme literární výročí – už je to dvě dekády od prvního vydání postapokalyptického románu Cesta od Cormaca McCarthyho. Nejenže toto útlé knižní dílko stihlo záhy získat Pulitzerovu cenu, krom toho byla jen pár let poté natočena filmová adaptace, ve které si hlavní roli vystřihl Viggo Mortensen. Takže pokud tě tento film minul a zajímá tě, jak to může vypadat, když se Aragorn brodí šedivou a depresivní krajinou, v níž už lidstvo dávno nefunguje tak, jak jsme zvyklí, a civilizace už dávno spí věčným spánkem – směle do toho. Sklíčená a bezútěšná atmosféra zaručena aneb postapo, jak má být.

Vyjma filmového plátna se k nám Cesta dostává i na stránkách komiksových. Díky nakladatelství Argo máš možnost dopřát si dávku postapokalyptické deprese v adaptaci uznávaného francouzského výtvarníka Manu Lerceneta – jeho grafický román je věrný předloze, jak to jen lze, a zároveň se mu povedlo vdechnout život mistrovskému dílu moderního komiksu.

Počáteční status quo však zůstává daný – svět pohltila blíže neučená apokalypsa, po níž všechno pokryl neustále padající šedý popel a kam až oko dohlédlo, zůstala taková spoušť, že ani Šmak by se za tu zkázu nemusel stydět. Není tu místo pro život a růst, jsou tu jen trosky, zmar a mrtvoly – temnota a tísnivá atmosféra, která na čtenáře dýchá zas a znovu za každým otočeným listem.

V tomto bezútěšném světě sledujeme putování otce a syna, kteří spolu cestují na jih za vidinou oceánu a jakési mizivé naděje, která je pohání dál a dál. Veškerý jejich majetek se smrskl na obsah oprýskaného nákupního vozíku. Bohužel nestačí čelit jen hladu a mrazu, na cestě se musí vyhýbat i zdivočelým tlupám dalších přeživších – jejich denním chlebem je neustálá hrozba přepadení ostatními obyvateli tohoto světa (nazývat kanibaly lidmi jde jen těžko), pro které jsou zbytky lidí už jen chodící svačinkou.

Čím je Lercenetova Cesta do očí bijící, je vizuální ticho. McCartyho literární minimalismus je v komiksové podobě tichým místem, kde na nějaké dialogy dojde zřídka, a stejně tak nečekej akční dramatické scény ve stylu Hollywoodu. Spíše se jedná o více či méně tisnivý sled scén, které vyzývají ke kontemplaci zobrazených silných obrazů a výjevů, které ti nedají spát.

Jelikož tento komiks není nabitá akčňárna, proč ho tedy číst? Zásadní devízou je kresba. Sice se může zdát, že se jedná jen o variaci na x odstínů šedé a černé, jež mají ilustrovat nekonečný prach a popel, ale není tomu tak – autor mistrně a spoře pracuje s barevnými akcenty – v případě nebezpečí či krve to jasně poznáme dle červené barvy. V různých vzpomínkách na čtenáře občas vykouknou i jinačí barvy.

Důležitým aspektem komiksové adaptace je také detail, s nímž jsou jednotlivé scény vykresleny. Špína, popel a krev jsou na papíře takřka hmatatelné, tak dokonale autor zobrazuje vše – od nejmenší vrásky přes zrezivělou plechovku u cesty po náhodně nalezené mrtvoly. Svět, který zachytil, je monumentální, plný měst v rozkladu a divokých lesů, přesto ale působí prázdně – lidská nepřítomnost je na první pohled patrná a z nelítostnosti zdejších obyvatel čtenáře mrazí.

Je až s podivem, co se autorovi povedlo – nejenže zachytil depresivní atmosféru knižní předlohy, ale dal jí novou tvář. Vizuálně zachytil příběh jinak, než se to může podařit textu samému – vdechl mu duši, která tu tvoji při čtení několikrát emociálně přežvýká a vyplivne. Příběh holého přežití v krutém světě, kde je poslední jiskřičkou naděje pouto otce a syna, tě chladným nenechá. Máš-li zrovna melancholickou chvilku a reálný svět se ti nezdá dostatečně děsivým místem k rozjímání, vřele doporučuji sáhnout po tomto komiksu. Tvoje depresivní já bude saturováno měrou vrchovatou a ještě k tomu dostaneš vymazlený komiks v pevné vazbě, který bude ozdobou tvojí knihovny. A to chceš!