Recenze deskové hry Sky Team

Obdivuji letadla a jejich techniku. Zároveň jsem celkem obeznámen s fyzikou s létáním spojenou a vím, že letadla patří stále mezi nejbezpečnější formu dopravy. Přesto se létat bojím. Asi mám moc bujnou představivost a dokážu si živě představit ty dlouhé minuty, kdy se něco pokazí a ty padáš vstříc zemi. Dost možná za to může má velká obliba dokumentární série Letecké katastrofy (Mayday).

Dnešní létající stroje jsou samá elektronika a pokročilý software. Až to vypadá, že piloti jsou tam jen proto, aby se po přistání pochlubili a vychutnali si potlesk cestujících. Technické vyspělosti navzdory je přistání tím nejsložitějším, co můžeš v jakémkoliv letadle zažít. Teda pokud počítáš s řízeným přistáním a chceš, aby letadlo zůstalo na zemi v jednom neohořelém kuse.

A právě na přistávání letadel se zaměřuje krásná desková hra Sky Team: Hladké přistání. Sky Team je kooperativní hra pro dva, ve které se staneš posádkou dopravního letadla s jasným posláním – přistát na některém z 11 světových letišť. Nikdy jsem se netajil svou oblibou v duelových hrách, když navíc Sky Team vyhrál letošní anketu Golden Geek (pořádá BoardGameGeek) v kategoriích Nejlepší kooperativní hra a Nejlepší hra pro dva.

Když jsem zjistil, o čem hra vlastně je, bylo jasné, že ji musím vyzkoušet. Rozhodně jsem neudělal chybu a s klidným svědomím musím konstatovat, že hra si zmíněnou cenu rozhodně zaslouží.

Hurá na palubu

Jeden hráč je kapitán, druhý kopilot. Stejně jako v reálu, má každý trochu jiné úkoly. Samotnou hru tvoří přístrojový panel, který je pro oba hráče společný. Na panelu jsou akce, některé povinné, jiné dobrovolné. Společně ale musí splnit několik podmínek, aby úspěšně a bezpečně přistály – musí na dané letiště doletět, vyhnout se ostatnímu provozu, přistát ve správném náklonu, mít vytažený podvozek, správně nastavené klapky a ještě musí bezpečně zabrzdit.

Toto platí pro základní letiště. U těch dalších pak může být navíc nutnost starat se o palivo, směr větru, manévrovat mezi překážkami, školit stážistu, deptat se únikem paliva nebo se pokoušet brzdit na ledu. Aby toho nebylo málo, hra občas spustí podmínku reálného času, kdy máš na každé kolo pouze 1 minutu.

Musíš toho během přistání vyřešit opravdu hodně. Zároveň je ale Sky Team krásným příkladem hry s velmi jednoduchými pravidly (stačí vidět jedno kolo hry a máš jasno), ultrarychlou přípravou a herní dobou okolo 15 minut, i za tu dobu se však pořádně zapotíš. Hráči se totiž mohou před začátkem kola domluvit na postupu, během samotného kola by už ale spolu neměli komunikovat. Což je – naštěstí, přesný opak toho, co by se mělo dít v reálném kokpitu.

Zapnout pásy, jdeme na přistání!

Jak vypadá herní kolo? Na začátku si oba hráči hodí tajně 4 kostkami, které představují jednotlivé akce. Postupně pak kostky umisťují na přístrojový panel. Některé akce jsou povinné, některé dobrovolné, na některé je třeba kostka s konkrétní hodnotou, některé je třeba dělat ve správném pořadí. Žádná raketová věda. Vtip je samozřejmě v tom, že hráči navzájem neví, jaké hodnoty jejich spoluhráč hodil a co přesně bude dělat. Tím, že je akcí málo a zároveň do toho musí hráči před přistáním stihnout tolik, není nouze o napínavé situace. Pokud společně nezvládnete povinné akce, správně nenaplánujete přiblížení k letišti, nebo nesplníte další podmínky konkrétního letiště, hra okamžitě končí.

I náš první pokus skončil v hypotetickém kukuřičném poli – kousek před cílovou rovinkou. Sky Team působí jako primitivní hra, ale s trochou toho roleplayingu z ní vytřískáš řadu veselých momentů plných napětí. Ještě že hra nabízí i pár možností, jak ovlivnit číslo na kostce.

Závěrečná zpráva o nehodě

Sky Team je velice přístupná hra s prvotřídním zpracováním a netradičním, avšak geniálně vymyšleným námětem. Je to ideální nenáročná hra na pár minut, příjemná „výplňovka“. Ačkoliv hraje velkou roli náhoda, i tak mají hráči dost možností, jak se s ní vypořádat.

Sky Team jsem si okamžitě zamiloval. Už jen proto, že si při hře můžu představovat, jak křičím na věž, že musí okamžitě vyklidit ranvej, protože se přibližujeme nechutně rychle, ve špatném úhlu a vůbec netušíme, jak to celé na konci zastavíme. Je to náramná legrace, třebaže bych to na vlastní kůži rozhodně zažít nechtěl!

autor Karel Krajča