Pokažený výlet lodí Nemesis
Bude to rutinní cesta, říkali. Žádná dřina a stres. Stejně většinu času prospíš v kryoboxu, tak co. Kontrakt na vesmírné lodi Nemesis je za odměnu. Samozřejmě jsme se nechali ukecat. Ale názor jsem změnili už několik chvil po probuzení. Jen co otevřeme oči, spatříme mrtvolu. To vás probere rychleji než kafe a pohled na pěknou holku. Mrtvola se jmenuje Franta a tváří se stejně jako my ostatní, překvapeně.
Přežili jsme čtyři. Mechanik, poměrně podezřelý vězeň, starý pán se svým zdravotnickým robotem a jeden android. Jedno však máme společné – nevíme vůbec nic. Po několika minutách tíživého ticha začínáme spřádat první plány. Je jasné, že budeme muset chtě nechtě spolupracovat, abychom zjistili, co se děje, a přežili. Začíná se rodit první plán průzkumu. Což je rozhodně lepší, než tady sedět na zadku a koukat na Frantu.
Procházíme první místností. Začínáme sbírat první střípky informací. Vězeň se jmenuje Alex a tvrdí, že byl zavřený omylem. Jeho tvrdý pohled nás donutil to nijak dál nekomentovat. Android má označení 3X6HAN5MAN a zatím to vypadá, že je jeho jedinou starostí nalezení nabíječky. Stařec tvrdí, že se jmenuje pan Karel, a že je to ředitel korporace vlastnící tuto loď. Asi bychom mu měli všichni projevovat více úcty, ale v tuto chvíli z toho až tak nadšení nejsme. Jeho robotický pomocník ho při první příležitosti zavedl do místnosti plné slizu. Tvrdí, že omylem, ale i na jeho netečném obličeji je vidět, že z toho má radost. Poslední je mechanik Kudis, který zrovna přiběhl ze strojovny a tvrdí, že lodní motory jsou v naprostém pořádku. Zvláštní, říká to takovým stylem, že mu vlastně nikdo nevěří.
Stále žvaní a ukazuje na různé průlezy a šachty. „O co, že se tam vlezu!” vykřikuje. Vězeň Alex, který si s trubkou v ruce vynutil, abychom mu říkali Velké Áčko, jen zatne zuby a procedí: „Dokaž to a zmiz!” Mechanik se spokojeně usměje, nadme hruď a ladným skokem vklouzne do nejbližšího průlezu. Chvíli to šramotí. „Co jsem vám říkal! Vlezu se! Je tady další prostor, zkusím to prozkoumat. To čumíte co? Neříkal jsem to? Hele, něco tady je! Sakra… Áááá. Co to k*#~va!” Ostatní opět nasadili překvapený a vyděšený výraz. Schválně, kolikrát se to ještě stane. Jen Velký Áčko pokrčil rameny a spokojeně si odplivl: „Aspoň bude klid.”
Pan Karel se vzpamatoval jako první. „Chlapi a roboti, je jasné, že tu nejsme sami. Pokud to přežijeme a zjistíme, kdo za to může, slibuji vám, že bude bez prémií až do konce roku!” rozčileně prskal kolem sebe, načež mu jeho robot neustále jednou rukou utíral sliny a sliz a druhou mu píchl injekci na uklidnění. 3X6HAN5MAN mezitím prohledával místnost, procházel šuplík za šuplíkem, mumlal něco o energii a do přihrádek ve svém těle schovával nalezené předměty, baterky, nějaké náboje, lékárničky a podobně. Taky proč ne, třeba se to ještě bude hodit.
Stačilo zajít za jeden roh a hned jsme zjistili, co ukončilo mechanikovu tour po místních rourách. Před námi se tyčila… Áčko to pojmenoval velice výstižně, ale cenzurní software takové slovo ani nedovolí napsat. Řekněme, že to byla pěkná potvora! Vysoká postava, dvě nohy, dvě ruce, široká hlava s ostny a na první pohled nebezpečnými tesáky. Jak tam stála, odkapával z ní sliz. Obecně se dalo říct, že vypadala velice strašidelně. Ozvaly se první výstřely ze zbraní, které jsme měli u sebe. Android 3X6HAN5MAN však zvolil nečekanou strategii. Jednoduše se vypnul… Poklesla mu hlava, zablikaly diody očí a zazněla, pro ten okamžik nepatřičně veselá, vypínací znělka. Naštěstí se zdálo, že právě tento zvuk potvoru vyděsil. Zavřískala, otočila se a zmizela ve stínech.
Od té chvíle bylo jen hůř. Šramocení se ozývalo ze všech stran. Příšery na nás vyskakovaly jako na běžícím páse. Zdravotnický robot často nevěděl, jestli panu Karlovi dřív dávkovat brufen nebo sekat příšery skalpelem. Android se vypínal a zapínal, a nebýt všude kolem tolik tesáků a chňapajících kusadel, nejspíš bychom ho zlikvidovali sami. Jen vězeň Alex vypadal spokojeně. Dokonce se mu podařilo pár těch šmejdů dostat a se slzami v očích se svěřil, že takhle dobře se nebavil od toho nešťastného incidentu v pracovkách na základní škole. Ale i na něm bylo brzy vidět, že by si zasloužil odpočinek na ošetřovně.
Musíme se dostat z lodi za každou cenu. Android 3X6HAN5MAN byl zrovna vyjímečně zapnutý, takže jen kývl a odběhl. Jestli zase hledal nabíječku nebo cestu ven, nebylo jasné. „Tak pojď dědku,” zavrčel vězeň, „a ať se mi ta tvá elektrická stará neplete pod nohy.”
Konečně jsme našli místnost, ve kterou jsme doufali. Vešli jsme dovnitř právě v okamžiku, když jedna z potvor vytahovala androida z jednoho evakuačního modulu. Alex k ní přiskočil a jednou ranou jí urazil hlavu: „A máš to svině!” Jakmile 3X6HAN5MAN nabootoval, zapnul zahanbený režim: „Ehm, našel jsem záchranné moduly. Právě jsem vám to chtěl jít říct.” Velké Áčko po něm hodil takový pohled, že android se jen zachvěl a vypnul. Tentokrát však nadobro. Jeho snaha o nalezení nabíjecí stanice byla očividně marná. „Kdyby se nevypnul sám, tak bych mu s tím pomohl,” stihl pronést vězen, když v tom se z šachty vyřítila jedna příšera a ladným pohybem ho drápem rozřízla na dvě půlky.
V místnosti zůstal pan Karel, jeho už výrazně potlučený a jiskřící zdravotnický robot a slintající obluda. Všichni tři se podívali směrem k otevřenému evakuačnímu modulu. Jeho uklidňující světlo slibovalo záchranu a útěk z pekla lodi Nemesis…
autor: Karel Krajča