Necronomicon na vlastní kůži: recenze gamebooků Dagon a Carcosa

Máš zkušenosti s gamebooky? Já dosud ne, protože stejně jako je tomu u mě s hraním počítačových her nebo D&D, tak mi osud moc nepřeje a prozatím jsem propařila hodiny a hodiny pouze u deskovek.

Do spárů se mi ale dostaly dva gamebooky inspirované povídkami H. P. Lovecrafta – Necronomicon Dagon a Necronomicon Carcosa a tak jsem si řekla, že vyzkouším tento pro mě nový druh zábavy. A co by vlastně mohlo být lepšího? Číst knížku, co je zárověň i hrou, kterou můžu ovlivnit svým rozhodnutím, to je přece splněný sen knihomola mojí kategorie.

Pokud tedy nemáš plán na ospalé zimní odpoledne, není nad to ponořit se do světa Necronomiconu. Doporučuji si na Spotify najít libovolný Cthulhu playlist, který tvému dobrodružství dodá ten správný podkres. Dále si nachystej na posilnění jakýkoli nápoj, který uznáš za vhodné (mě stačil čaj, ale slabší povahy si třeba rády zavdají něčeho ostřejšího, když se zrovna chystají čelit démonům z mořských hlubin nebo šíleným kultistům) a otevři první útlý svazek gamebookové série slibující mnohá dobrodružství.

Obě dvě knížečky jsou členěné podobně – na začátku máme pěkně a srozumitelně vysvětlená pravidla hry společně s deníkem, který je vhodné si nakopírovat, aby se dal použít opakovaně, jelikož jen jeden pokus na prokousání se příběhem opravdu stačit nebude. Následuje samotný příběh rozdělený na očíslované odstavce, mezi kterými přeskakuješ během hraní podle toho, jak se rozhodneš. Na konci je pak úsek věnovaný zemi snů, do které se během hraní lze přenést a čelit tam dalším nočním můrám.

Oceňuji jednoduchost pravidel a přehlednost – s čistým svědomím tak můžu říct, že pokud jsi začátečník jako já a ještě jsi nenašel odvahu nějaký gamebook pokořit, tak Necrononomicon je ideální. Všechno pochopíš po přečtení pár stránek, protože tento herní systém není žádná raketová věda, což považuji za velké plus – není tu třeba hodiny studovat pravidla, hrát lze po pár minutách.

Necronomicon Dagon

Jako první jsem se stala hrdinkou příběhu důstojníka na lodi, kterou přepadnou korzáři, jemu se však podaří utéct. Za pomoci ukradeného člunu se dostane do přístavního městečka Kingsportu, kde vyrůstal a kde vládne ponurá a děsivá nálada. Příběh je velice sugestivní, hráč je vtažen do děje a sérií svých rozhodnutí určuje, jestli se vydá na hřbitov, do hostince posbírat nějaké informace nebo hledat dům svých předků. Tak či onak se nakonec dozvíš, že se blíží zimní slunovrat a s ním spojený rituál. Je jen na tobě, jak se k té situaci postavíš a co bude dál.

Nebudu zapírat – jak by člověk čekal v lovecraftově univerzu, umřít je tu velice jednoduché. Záleží sice, jak si na začátku nastavíš hodnoty síly a vůle, pokud ti ovšem nepřeje štěstí s kostkou, tak je z tebe mrtvola, ani nevíš jak. Samozřejmě se ti může dostat cti nejvyšší – být obětován jako lidská oběť uctívači Dagona. To je jen jedna z variant. Možností se ale nabízí víc a tvoje herní cesta tak může rychle skončit hned několikrát za sebou. Což nepovažuji za negativum. Jako hráč se tak můžeš zabavit na x hodin a vyzkoušet různé způsoby, jak příběh posunout a pokaždé se dozvíš jiný kousek ze střípků informací. Takže je to vlastně víc, než jsem od gamebooku čekala – původně  jsem si myslela, že se propletu vyprávěním, které má jen jedno vyústění. Nakonec jsem s ním strávila několik hodin různých pokusů a pokaždé to dopadlo jinak.

Necronomicon Carcosa

Hlavním aktérem tohoto příběhu je uprchlík z války, který se usadí v zemi svých předků se snoubenkou. Z přežitých válečných časů si přinesl nehezký zlozvyk závislosti na morfinu, který mu však pomáhá zvládat úzkosti a halucinace. A to je potřeba, protože zlo se probouzí…

V Carcose je i procházka městem nebezpečím, během nějž lze přijít o život. Tíživá atmosféra městečka, ve kterém se zrovna otvírá usmrcovací komora pro lidi, které přestal bavit život, není stvořená pro čaj o páté a sušenky. Ne, tady nabídneš žebrákovi dolar, dostaneš od něj kus papíru s tajemným symbolem a hod kostkou na test vůle určí, jestli to přežiješ, anebo jestli jsou černá chapadla to poslední, co uvidíš.

Když kostka nedovolí další progres, nevadí, můžeš to zkusit znova, stejně jako v Dagonovi. Řekla bych ale, že zůstat naživu v Carcose je daleko náročnější. I když si cestou posbíráš vybavení, které ti dá výhody v boji, pokud hned ze začátku potkáš příšeru s hodnotami na maximu a ty si hodíš špatně, tak ti nezbude než se zase vrátit na začátek a zkoušet to znova. Třeba se příště cestou za doktorem, který žije za městem zadaří líp (nebo taky ne). Ovšem to všechno záleží na tobě, neboť ty jsi hrdinou určujícím vývoj dobrodružství!

Verdikt?

Jestli už znáš mýtus Cthulhu a dílo H. P. Lovecrafta, rozhodně doporučuji zažít napětí a s ním spojené dobrodružství těchto gamebooků na vlastní kůži.

Pokud je ti Lovecraftovo dílo cizí, stejně jako interaktivní příběhy, i ty jsi tady správně. Jsou to podle mě vhodné gamebooky do začátku a taky čtenář dostane naservírovanou slušnou dávku lovecroftovských reálií. A kdo ví, třeba tě gamebooky naladí stejně jako mě a sáhneš po originálních textech H. P. Lovecrafta.

A jelikož Cthullu mýtus už inspiroval nejen gamebooky, tak by tvé pozornosti neměla ujít ani kooperativní karetní hra Arkham Horror LCG. Není to žádná novinka, ale osobně mám po zkušenosti s gamebooky chuť si znovu zahrát i starý dobrý Arkham Horror.

Co se týče zde recenzovaných gamebooků, rozhodně bych začala spíše s Dagonem, kde to může trvat delší dobu, než poprvé umřeš – přece jen by někoho mohla příliš rychlá smrt na začátku odradit. Takže vzhůru za dobrodružstvím! Prastará mořská božstva čekají a zlo se probouzí…

autor Jana Mrkvicová