Mezinárodní den strašidelných dětí

Dítě – lidské mládě, štěstí, závazek, pro mnohé smysl života. Děti pro nás představují mnohé. Jisté je, že pravděpodobně každý byl jednou dítětem a někteří v tomto stádiu vývoje vydrží až do dospělosti, aspoň v duševní rovině. Děti jsou zároveň symbolem budoucnosti, něčeho čistého, toho, co musí každý bránit a zločiny na dětech jsou považovány za ty nejhorší ze všech. Jistě právem! Někdy se však dostaneme do situace, kdy si na tyto malé slintající buclíky musíme dávat pozor.

Vzít něco malého roztomilého a přetvořit to v něco děsivého, v něco, co ti jde po krku, je funkční model, kterého využil nejeden autor knih nebo filmů. Tichý dětský pláč uprostřed noci na místě, kde by to nikdo nečekal, dokáže vypudit obsah střev do trenek nejednoho drsňáka. Spojení dětské nevinnosti a hororu útočí na naše základní pudy a tvůrci si jsou toho dobře vědomi.

Děcka, se kterými rozhodně není něco v pořádku, se v populárních dílech objevují běžně. V euroamerické kultuře to bylo patrné zejména v šedesátých letech, kdy začaly vznikat filmy plné ďáblem posedlých dětí, malých antikristů a démonů. V Asii, zejména tedy v Koreji nebo v Japonsku, jsou takové děti zakořeněné už ve starém folkloru. Jsou to často prokleté duše, zneuctěné bytosti toužící po pomstě. Zkrátka nic, co chceš chovat v náručí.

U příležitosti Mezinárodního dne dětí jsem proto vybral pětici nejstrašidelnějších dětí. Ano, děti musíme chránit a pečovat o ně, ale taky je důležité nezapomenout, že existují případy, na které si musíš dávat sakra pozor.

Regan MacNeil – holčička, která ztělesnila noční můry

Na první pohled obyčejná dvanáctiletá dívka. Milá, hravá, s úsměvem, který bys čekal spíš na plakátu rodinného filmu. Jenže pak se začnou dít věci. Zdi se chvějí, postele levitují a Regan mluví hlasem, který nepatří nikomu z tohoto světa.

Postava Regan MacNeil pochází z kultovního hororu Vymítač ďábla (The Exorcist, 1973), který natočil William Friedkin podle románu Williama Petera Blattyho. Film se stal milníkem hororového žánru – šokoval diváky brutalitou, psychologickou hloubkou i děsivě realistickým zobrazením posedlosti.

Malou Regan zde ztvárnila tehdy čtrnáctiletá Linda Blair, jejíž výkon jí vynesl nominaci na Oscara a navždy zajistil místo v dějinách hororu.

Regan je v příběhu posedlá démonem jménem Pazuzu, a ten postupně promění její tělo i mysl. Právě kontrast mezi dětskou nevinností a extrémními projevy zla (nadávky, sebepoškozování, levitace, mluvení pozpátku) udělal z této postavy doslova noční můru celé generace. Vymítač ďábla nebyl jen film – byl kulturní událostí. Vyvolal skandály, mdloby v kinech a dodnes patří mezi nejvlivnější horory všech dob.

Samara Morgan – dívka ze studny, která straší generace

Její tvář skoro nikdy nevidíš. Dlouhé černé vlasy jí zakrývají obličej. Pohybuje se trhaně, pomalu, ale neúprosně. A když zazvoní telefon, máš přesně sedm dní. Navíc má tu nepříjemnou vlastnost vylézat z televize a pomodřit u toho celý pokoj.

Samara Morgan je ikonická postava hororu Kruh (The Ring, 2002) – amerického remaku japonského filmu Ringu od Hidea Nakaty. V americké verzi ji ztvárnila herečka Daveigh Chase a díky mrazivé kombinaci dětského vzhledu a nadpřirozené hrůzy se stala jednou z nejznámějších postav moderního hororu.

Samara je adoptovaná dívka se záhadnou minulostí a děsivou schopností „vkládat obrazy do mysli druhých“. Poté, co byla zavražděna a uvržena do studny, její duch přetrval v prokleté videokazetě – a každý, kdo ji zhlédne, se stane jejím dalším cílem. Jen málokterá hororová postava dokázala tak silně zakořenit do popkultury jako právě Samara – ztělesnění moderní technologické kletby.

Film Kruh režíroval Gore Verbinski a stal se megahitem – přinesl vlnu amerických remaků japonských hororů a zapsal Samaru mezi nejděsivější postavy 21. století. Jejích ikonických „sedm dní“ a scéna, kdy leze z televize, jsou dnes již klasikou.

Gage Creed – andělská tvář s démonem uvnitř

Gage je malé, usměvavé batole, které bys chtěl obejmout – alespoň tedy na začátku. Ve filmu Řbitov zvířátek (Pet Sematary) podle románu Stephena Kinga je Gage Creed nevinnou obětí tragédie – a zároveň středobodem jedné z nejděsivějších ukázek toho, co se stane, když se někdo pokusí obejít smrt.

Příběh sleduje rodinu Creedových, která se přestěhuje kousek od tajemného indiánského pohřebiště. Když Gage tragicky zemře při nehodě, zoufalý otec se rozhodne chlapce pohřbít právě tam – a tím otevře dveře něčemu temnému. Gage se sice vrátí… ale už to není on.

Ve filmové verzi z roku 1989 (a znovu v remaku z roku 2019) se z něj po návratu stává malý, sadistický zabiják s ďábelskou škodolibostí, který nožem napadá členy vlastní rodiny. Strašidelná kombinace dětské roztomilosti a chladnokrevného násilí dělá z Gage jednu z nejznepokojivějších postav v celé Kingově tvorbě.

Řbitov zvířátek je víc než horor – je to varování o ceně zármutku, o věcech, které by měly zůstat mrtvé. A Gage Creed je jeho nejsilnějším symbolem.

Gradyovy dvojčata – Pojď si s námi hrát…

Dvě identicky oblečené holčičky, které se objevují v chodbách opuštěného hotelu Overlook, jsou jedním z nejikoničtějších obrazů hororu Osvícení (The Shining, 1980) od Stanleyho Kubricka. Přestože mají ve filmu jen pár okamžiků, jejich pohled, synchronizovaná řeč a náhlý střih na jejich brutálně zavražděná těla patří mezi nejděsivější scény filmové historie. U těchto dvou malých holek stačilo jen pár krátkých záběrů, aby se staly ikonami popkultury.

Gradyova dvojčata jsou duchové dcer bývalého správce hotelu Delberta Gradyho, který ztratil rozum a celou svou rodinu zabil sekerou. Jejich duše zůstaly uvězněné v chodbách hotelu a zjevují se malému Dannymu Torranceovi jako varování – nebo jako součást zlého vědomí místa, které se živí lidským šílenstvím.

Typické šaty v pastelové modři, prázdný výraz a klidné, až hypnotické chování v kontrastu s krvavou minulostí z nich udělaly symbol ztracené nevinnosti a hororu ve své nejčistší podobě.

Toshio Saeki – tiché a velice podezřelé dítě

Paleťou bledý, téměř průhledný. V očích má prázdnotu, v hrdle kočičí mňoukání. Toshio Saeki je děsivě tichým duchem, který se stal symbolem moderní japonské hrůzy. Objevuje se v hororové sérii Ju-On (Kletba) od režiséra Takashiho Shimizu – a později i v americké verzi The Grudge.

Toshio je synem Kayako Saeki, dalšího ducha a oběti brutální vraždy. Jejich dům se po masakru, který provedl žárlivý otec, stává centrem neustále se šířící kletby. Každý, kdo do domu vstoupí – nebo se jen setká s někým, kdo byl uvnitř, je odsouzen k tragickému konci. Toshio v této spirále smrti hraje roli věčného pozorovatele, ale taky roli přímého nástroje zkázy.

Jeho charakteristický vzhled (bílá kůže, černé oči, nahé tělo) a nečekané, téměř groteskní zjevení ve stínech, v koupelnách nebo koutcích pokojů, v divácích vyvolává napětí i hrůzu. Jeho podoba je inspirovaná japonským folklórem – konkrétně postavou yūrei (duch zemřelého s neklidnou duší) a onryō (duch pomsty). Toshio je tichý, děsivý a neklidně přítomný – a právě to z něj dělá jednu z nejikoničtějších hororových dětských postav vůbec.

Za zmínku rozhodně stojí i další děti, které ve svých příbězích šíří strach a zmar. Damien Thorn z Přichází Satan! jako malý Antikrist, který dává peklu dětskou tvář. Esther z filmu Sirotek, která má víc tajemství než let. Isaac Chroner z Kukuřičných dětí, fanatický kazatel ve školním věku. Wednesday Addams – královna černého humoru a pohřbů v rodinném kruhu. Nebo Brandon ze Syna temnoty, který dokazuje, že když se Superman narodí se špatnou morálkou, všichni litujeme. Děsivé děti prostě baví a zároveň děsí – ať už křičí, šeptají nebo jen tiše stojí ve tmě.

autor Karel Krajča