Druhý gamebook Dračí Hlídky: Rozhovor s autorkou

Gamebooky ze série Hrdinové Domoviny si získaly srdce fanoušků fantasy i dobrodružného vyprávění. V rozhovoru s autorkou se podíváme nejen na pokračování s názvem Ztracené město Galadu, ale také na proces tvorby, inspiraci i plány do budoucna.

Hrdinové Domoviny mají už druhý díl. Můžeš nám prozradit, co čtenáře čeká ve Ztraceném městě Galadu?

Děj knihy se odehrává rok po událostech v knize Hrdinové Domoviny: Dáma z Agor-Nhat. Na úvod je rychle shrnuto, co se odehrálo v prvním díle, takže není nutné první díl hrát. Pro jistou kontinuitu a plné ponětí o příběhu je to ale samozřejmě vítané.

A co čtenáře/ hráče čeká? Ztracené město Galadu je můj tribut herním klasikám, jako je Lone Wolf nebo třeba knihy Fighting Fantasy. Stále však zůstávám věrná svému stylu psaní, který jsem zcela přijala po dokončení Druhé Země a už se jej hodlám držet. Důležitý je tedy především příběh, ne herní mechanika. Ta je jen prostředkem k různým variantám a z mého úhlu pohledu by se neměla nadřazovat vyprávění.

Na druhou stranu – jisté změny v mechanice proběhly. Dává to smysl i na základě zpětné vazby některých čtenářů.

Jak se od sebe liší první díl Dáma z Agor-Nhat a jeho pokračování? Kam se posunul příběh – a kam ty jako autorka?

Ztracené město Galadu je středem „klerikovské trilogie“. Je tedy spojujícím dílem mezi prvními krůčky běžného klerika z Ardanského opatství a jeho zapojením ve velkém finále, které se odehraje ve třetí knize. Už od začátku jsem měla v plánu trilogii. Tehdy jsem ovšem netušila, že to nebudou jen „tři díly se stejným hrdinou“, ale že se všechno vyvine v jeden epický, provázaný příběh.

Opakuji to často a zopakuji to i teď, první díl jsem napsala za 2 měsíce! To je hrozně rychle a myslím, že to do určité míry lze v textu cítit. Je takový… nevinný. Někdy váhavý, skromný. Jako hlavní hrdina. Ve Ztraceném městě se nejen Eiryon, ale i mé psaní posunulo někam, kde se cítím komfortně. Nezbývá než jen doufat, že si tento styl najde své příznivce.

Také jsem si gamebook sama ilustrovala.

Gamebooky jsou unikátní formát. Co tě na nich nejvíc baví jako spisovatelku i jako čtenářku?

Jako v příběhových hrách, mám ráda napětí z volby. Že nikdy nevím, co mi tohle rozhodnutí přinese.

Je zvláštní, že jednoduchá rozhodnutí – jestli kupříkladu pojedu tramvají nebo autobusem, jsou v realitě zcela triviální. Pokud však dostanu stejnou možnost v gamebooku, děsím se toho, co se stane v každé z těchto variant!

Ta stejná věc mě baví i jako autorku. Baví mě překvapovat, šokovat. Je ta nejsložitější cesta zároveň ta nejméně výhodná? Co když kapka krve navíc znamená, že na konci dobrodružství získám velkou výhodu? To je otázka…

Ve světě Hrdinů Domoviny hrají velkou roli volby hráče. Která rozhodnutí v příběhu tě při psaní nejvíc potrápila?

Nejsem sice úplně true crime fanda. Spíš než to, co se stalo oběti, mě zajímá, jak pracuje policie a jak vyhodnocuje důkazy. V jednom ze side-questů gamebooku je takový malý detektivní případ a byla výzva udržet si přehled nad tím, kdo a v jaké fázi vyprávění má všechny informace.

Naštěstí mám šikovného mechanického proofreadera, mého manžela Tomáše, který umí chyby najít a upozornit na ně.

Můj manžel je také autorem velkoleposti města Galadu a jeho jednotlivých zákoutí. Víc k tomu ale neřeknu! Snad jen to, že jsem mu dala za úkol vymyslet „putování“ hodné některých knih Fighting Fantasy. Jelikož tyto knihy velmi dobře zná, tak přesně to pro dobrodružství navrhl.

Říkala jsi, že sis Ztracené město Galadu sama ilustrovala. Co tě k tomu vedlo?

Vedly mě k tomu náklady (finanční i časové) a také touha po dalších zkušenostech s jiným typem kresby. Profesionální ilustrátory je třeba řádně ocenit – čas a energie, které do práce vkládají, je enormní. Já jsem jen volnočasový čmáralista, takže jsem vlastně „levná“. Sama sobě jsem si nic neúčtovala. A gamebooky rozhodně nejsou na předních příčkách světových bestsellerů, aby vydělávaly.

Jednou se mě na přednášce na festivalu mladí žáci ptali, jestli krom psaní také pracuji. Bylo to roztomilé, protože tohle by šlo jen v případě, že bych byla 100% breatharián bez koníčků. :D V ČR je jen hrstka autorů, kteří se psaním dokáží uživit. My ostatní jen vyprávíme příběhy s tím, že doufáme, že se někomu zalíbí.

Ale… i tak mám nádhernou obálku od @LeRastislav a myslím, že se moc povedla! Takže profesionální dotek poznalo Ztracené město Galadu taky.

Co tě inspirovalo k vytvoření příběhů ve světě Domoviny? Máš nějaké osobní kořeny nebo vzory, které jsi do něj promítla?

Když se Dračí Hlídka drala na výsluní, ještě neměla tolik veřejného loru. Autor Hlídky ho má jistě plnou hlavu, ale velký fantasy svět je do jisté míry nepopsanou knihou. Nečeká se totiž, že by vznikl včera. Může být stovky tisíc let starý a krom základních „fyzikálních“ zákonů, je velmi tvárný.

Takže – jestli se příběh Eiryona Severina odehrává v době, kdy svá dobrodružství prožívají hráči RPG? Nebo dřív? Nebo později? To je na Vypravěčích. Já vyprávím příběh, který se mohl stát kdykoli.

Plus v té době nikdo ještě o gamebooku v Domovině neuvažoval.

A jestli jsem do něj něco promítla? Asi svou tendenci vidět ve věcech něco dobrého a také lásku ke kladným hrdinům. Všichni milují padouchy a antihrdiny. Já ale myslím, že být zlý je snadné. Mít bezchybně funkční morální kompas bez ohledu na to, jak velké nepřízni musíš čelit, je mnohem horší, jelikož pomsta, nenávist a zlost jsou přirozenou součástí lidské povahy. A potlačit je v zájmu vyššího dobra se mnohdy jeví nemyslitelné.

Proto taky málokdy něco komentuji veřejně na soc. sítích. Občas mi přijde, že je na světě tolik negativismu, že nechápu, jak s tím dokážou někteří lidé vůbec existovat. Kdyby mě mělo štvát každé obsazení seriálu, každá divná kapela na festivalu, každé vyjádření politiků, každá nová technologie, každá změna v organizaci festivalů… nevím, jak by to dopadlo.

Asi mám pocit, že mám na práci zábavnější věci, než řešit něco, co je mimo mou kontrolu. :D

Na jaký moment v Ztraceném městě Galadu jsi jako autorka nejvíc hrdá?

Na poslední odkaz. Spoustu čtenářů naštve, ale má svůj důvod. A taky vybudovat správné napětí v posledním odkazu mi trvalo téměř hodinu. Věděla jsem, jaká budou poslední slova. Přes to takříkajíc nejel vlak.

Máš v plánu Hrdiny Domoviny dál rozvíjet? A na co se můžeme od tebe těšit příště? Klidně i mimo svět Dračí Hlídky.

Plánů je spousta. Klerikovská trilogie bude uzavřená třetím dílem, který ponese název Hrdinové Domoviny: Učedník světla a mistr stínů. Přivede do děje novou postavu, jejíž existence se ukáže klíčová. Předpokládám, že kniha by mohla vzniknout v následujících 2 až 3 letech, protože mám v plánu samozřejmě pokračování Druhé Země a také s přáteli pracujeme na vývoji hry – příběhového RPG z blízké budoucnosti. Je to naše první hra, takže to bude ještě docela legrace. Ale těším se na to.

S Eiryonem se mi bude velmi těžko loučit, v mé fantazii je pro mě stejně reálný, jako lidé kolem mě. Cítím však, že s posledním dílem už jeho příběh dosáhne závěru a nebude mít víc co nabídnout. Domovina je ovšem plná hrdinů.

Hrdinové Domoviny byl název, který jsem vymyslela, protože jsem měla v plánu napsat gamebook ke každému povolání Dračí Hlídky. Jestli se to povede? Inu, možná. Všechno je nakonec na fanoušcích a na tom, zda budou chtít, aby dobrodružství „pro jednoho“ dále vznikala…

autor Karel Krajča