Dovolená na Krétě: Tipy na výlety za mytologií a památkami

Léto se přehouplo do druhé poloviny a tak je na čase se zamyslet, jestli náhodou není ta správná chvíle se vydat do neznáma, zažít nějaké to dobrodružství, anebo si třeba i trochu odpočinout?

No ale kam by se měl člověk letos vypravit? Kinům zrovna vévodí Nolanova Odyssea, na pultech knihkupectví se skví krásná vydání Homéra… je tedy čas obrátit zrak do Řecka, a kde jinde začít objevovat řecké krásy než na ostrově, který dle mýtů ukrývá jeskyni, v níž přišel na svět samotný Zeus? Kréta jen čeká na odvážné dobrodruhy, kteří se nebojí odhalit její tajemství.

Pokud tě již hledání cestovních výzev unavilo a už jsi třeba jako já ve věku, kdy je potřeba si občas dáchnout, můj tip je cestovka – po letech cest na vlastní pěst jsme si poprvé v životě zaplatili all inclusive pobyt a nechali se přepravit z místa A do místa B, a nemuseli tak řešit vůbec nic. Odpadlo zajišťování letenek, hotelu, jídla a všechno nám bylo naservírováno až pod nos – hlavně to jídlo. A co víc může uspokojit tvého vnitřního hobita, než se jít několikrát denně nacpat a nemuset přitom ani jednou vařit? Prostě ráj na Zemi!

Naším dočasným domovem na Krétě byla vesnička Analipsi, která se nakonec ukázala jako vhodně vybraný strategický bod.

Nachází se na severním pobřeží zhruba uprostřed ostrova. Nebudu lhát, je to jen jeden z prázdninových resortů a nic moc k vidění krom nádherných pláží a moře tam nebylo, i tak jsme si první dny aklimatizace na mírný časový posun a noční přelet užili – touláním místními uličkami, vybíráním z tun bizarních suvenýrů a lovem dobré kávy (ta opravdu k silným řeckým stránkám nepatří, ale kdo hledá, najde!).

Co nesmělo chybět, byly samozřejmě kočky

Na řeckých ostrovech žijí dost volně a jsou tak nějak všude, na což jsme od známých byli připraveni. Vybaveni kočičími dobrotkami, kterými naši rozmazlení domácí démoni pohrdli, jsme vyráželi na cesty a místní kočky zdaleka tak vybíravé nebyly – všechno, co jsme s sebou měli hezky snědly a za odměnu jsme si je mohli i pohladit (a pak se samozřejmě vydezinfikovat, tady jeden nikdy neví, že…). Moje kočkomilské já si tedy přišlo na své, i když jsme vlastní vládce domova museli nechat doma.

Z Analipsi jsme to pak autobusem měli jen asi půl hodiny do Heraklionu, hlavního města ostrova. Ten byl první destinací našich choutek po poznání – stačí dorazit na autobusové nádraží a vyšlápnout si docela příkrý kopeček do centra – člověk tam hned narazí na místní Archeologické muzeum, které patří k jedněm z nejstarších v Řecku a jeho sbírky nabízí návštěvníkům bohatou sbírku mínojské kultury.

Pokud už si to z hodin dějepisu nepamatuješ, připomínám, že se jedná o nejstarší evropskou vyspělou kulturu z doby bronzové, která na Krétě dominovala zhruba v letech 2700 př. n. l. – 1450 př. n. l. a vyznačovala se bohatými palácovými komplexy, jako byly např. Malia a Knóssos. Ten je přímo spojený s legendou o Mínotaurovi a jeho labyrintem, který určitě představovat nemusím – Petiškovy Staré řecké báje a pověsti jsme určitě všichni četli na základní škole v rámci povinné četby.

Archeologické muzeum v Heraklionu

My jsme si na muzeum vyhradili celé dopoledne a už po třech hodinách je člověk přímo přehlcen informacemi a historií – tolik zajímavostí a krásných historických artefaktů! Rozhodně stojí za zmínku zlaté včely z Malie – zlaté naušnice dvou souměrných včelek svírajících společně kapku medu (repliky můžou marnivé dámy sehnat skoro v každém obchůdku se suvenýry), disk z Faistu plný tajemných symbolů, které se dodnes nepovedlo nikomu spolehlivě rozluštit, keramika každodenní potřeby, starověká deskovka či fajánská soška hadí bohyně. Tohle všechno a ještě víc na jednom místě, to prostě chceš – pokud tě tedy stejně jako nás zajímá historie a archeologie.

Jelikož je člověk živ nejen kulturou a historií, následně jsme se ponořili do zkoumání města současného, které i dnes má člověku, co nabídnout – množství kaváren a restaurací, obchůdky plné lákadel (ano, našli jsme i něco jako komiksový krámek) anebo třeba simulátor zemětřesení, chceš-li zatřást svojí realitou. Nás procházka zavedla k majestátní přístavní pevnosti Koules, kterou v 16. století postavili Benátčané, a která se svými až devět mětrů tlustými zdmi bránila město před útoky z moře.

Určitě však stojí za zvážení i Historické muzeum v Heraklionu, chceš-li prozkoumat i novější než starověké dějiny Kréty, nebo tě zajímá, jak vypadala pracovna autora novely Řek Zorba Nikose Kazantzakise. Městské uličky nabízí i možnost nahlédnout do místních ortodoxních kostelů, které se po umělecké stránce a svými ikonami dost liší od kostelů, jaké máme v našich luzích a hájích my.

Můj plán na dovolenou ovšem nebyl jen o výše zmíněném poznávání, ale taky o odpočinku. A tak po každém dni s x tisíci nachozenými kroky přišel den relaxační, který byl o plavání v moři a čtení knih.

Knižní tipy

Kirké od Madeline Miller a Achilleova píseň, obě knihy od téže autorky. Záměrně jsem si je vybrala, protože knihy jsou řeckými mýty přetavenými do románů, ideální pro dokreslení mé řecké dovolené.

Obě knihy jsou jasným důkazem autorčiny znalosti mytologie a historie – atmosféra starého Řecka na člověka přímo dýchá a oba hlavní hrdinové jsou mistrně popsáni. Jako člověku znalému mytologie mi děj sice nepřinesl žádná překvapení, jelikož jsem už věděla, jak dopadne Kirčino setkání s Odysseem či, jaký bude Achilleův konec. Nicméně i tak se mi obojí velmi dobře četlo, stránky ubíhaly rychlostí Diova blesku a při tom jsem si užívala až lyrickou poetičnost příběhů, které mě v jistých momentech až slzičku donutily uronit.

Kirké byla zároveň i dobrou přípravou na Odysseu v kině – vyhnaná Héliova dcera, čarodějka na pustém ostrově, jejíž intermezzo je ve filmu jen jednou ze zastávek – tady má ovšem daleko větší prostor a můžeme se tak o ní, ale i o jejích pohnutkách či vztahu s Odysseem, dozvědět mnohem víc.

Po prováleném dni u knihy však vyrážíme opět vzhůru na cesty! Jelikož jsme si už v archeologickém muzeu v prohlédli různé exponáty pocházející z krétských paláců, nešlo jinak a aspoň některé jsme museli také navštívit. Prvně jsme nasedli do autobusu, který nás vysadil u naleziště v Malii – původní domov zlatého přívěsku s již zmíněnými včelkami. Tady jsme si stáhli velice dobře zpracovanou aplikaci s audio průvodcem, který nás celým komplexem provedl. Bohužel z toho místa zůstávají dnes návštěvníkům k vidění jen vykopávky s pozůstatky zdí tvořící půdorys objektů, které se zde nacházely – navzdory tomu má místo neopakovatelnou atmosféru, kvůli níž stojí za to se sem vypravit.

Na Knóssos jsme museli taky

Sice je to jedna velká turistická atrakce, na kterou tě upozorní každý průvodce. V dopoledních hodinách to tam dle zvěstí praská ve švech, ale přece jen je to místo tak významné svou mytologií, že jsme tam zavítali odrazovaní známých navzdory. Naštěstí jsme se tam vypravili až odpoledne (ano, ačkoliv bylo horko, na začátku sezóny to ještě nebylo na úplné umření) a k našemu překvapení tam kolem zhruba čtvrté až páté hodiny bylo jen pár podobných nadšenců jako my, takže jsme palác mohli projít v klidu a bez nepříjemných davů kolem.

V porovnání s palácem v Malii sice neměli na Knóssu tak dobrou aplikaci s audio průvodcem (pokud se dobře pamatuju, QR kód na ni moc nefungoval), ale i bez ní byly všude aspoň nějaké informační tabule s texty, takže něco málo jsme se dozvěděli. Tady na zvědavé návštěvníky čeká částečně zrekonstruovaný palác, nejen ruiny, takže si lze daleko lépe vizualizovat, jak to tu vypadalo v dobách své největší slávy. Za mě určitě místo, které by neměl nikdo při své krétské návštěvě opomenout – procházet se po starém paláci s pávy a naslouchat jejich křiku má svoje kouzlo.

Ostrov Spinalonga

Na tomto ostrově se nachází pozůstatky leprosária fungujícího na ostrůvku během 20. století. Na Spinalongu jsme se vydali jako součást výletu pořádaného naší cestovkou, takže nám zařídili plavbu lodí na místo určení a my opět nemuseli nic plánovat sami.

Výhodou také bylo, že jsme měli vědomostmi oplývající průvodkyni, která nás uvedla do detailního obrazu, jak se společností vydědění nemocní leprou museli od začátku svého pobytu potýkat se životem. Tato kapitola krétské historie byla docela drsným soustem a je až k neuvěření, že až do zhruba padesátých let leprosárium fungovalo a lidé tam žili ostrakizovaní společností, a kolikrát tou nemocí ani netrpěli. Stačilo se někdo jen narodil člověku s leprou a z důvodu nedostatečné znalosti choroby a faktu, že není dědičná, nýbrž bakteriálního původu, to stačilo pro trvalou ubytovenku na ostrově.

Kdyby tě toto téma zaujalo, existuje i románové zpracování tematiky – kniha Ostrov od Victorie Hislop a řecký seriál z roku 2010. Obojí je bohužel staršího data vydání, vyžaduje návštěvu knihovny a hledaní v hloubkách internetu.

No a kdyby tě nelákalo poznávat historii, Kréta nabízí i další vyžití – můžeš navštívit hrnčířskou vesničku v Margarites, v Melidoni mají továrnu na olivový olej, kde se můžeš výrobcům podívat pod ruce a seznámit se s výrobními procesy. V každé vesničce snad mají nějakou tu místní tavernu, pokud chceš vidět tradiční krétský hudební večer a trochu si zatančit. Pokud tě láká adrenalin, poblíž Arádeny si můžeš ze silničního mostu skočit bungee jumping a příležitostí pro potápění je také nespočet. A jak už jsem avizovala na začátku – na náhorní planině Lassithi se nachází jeskyně Dikteón Andron nad vesnicí Psychró, kde se podle pověstí dařilo dobře malému Diovi a jeho kozím vychovatelkám.

Není nač čekat, takže vyber datum –  doporučuju spíš září, aby nebylo nelidské horko, zásob se na imago nějakým čtivem na cestu – např. nové souhrnné vydání Percyho Jacksona, pokud máš chuť na trochu akčnější čtení šmrncnuté řeckou mytologií, a hurá do plánování. Ušij si svoje vlastní řecké putování na míru!