Bitva pěti armád – recenze epické deskovky pro dva hráče

Než se pustím do rozboru Bitvy pěti armád, neopomenu zmínit její velkou sestřičku – Válku o prsten, kterou mají na svědomí stejní autoři: Roberto Di Meglio, Marco Maggi a Francesco Nepitello. Kdybych si musel vybrat jedinou deskovou hru, kterou si vzít na pustý ostrov, nebo vytvořit žebříček mých nejoblíbenějších deskovek, Válka o Prsten by byla hodně vysoko.

Válka o prsten

V málokteré hře máš tak epický pocit z hraní, který je zároveň nádherně spjat s tématem hry. U hraní máš jednoduše pocit, že jsi součástí příběhu ze Středozemě. Hra sama tě nenápadně tlačí přehrávat scény z knih a filmů. Společenstvo je stále pod tlakem Mordrou a jeho posluhovačů, banda kolem Saurona a Sarumana se zase snaží dobýt Středozem a konečně porazit Gondor u bran Minas Tirith. To vše za použití přehledných a jasných mechanik a pravidel.

I přes zmíněnou přehlednost, ve dvou hráčích toho může být najednou až moc – na stole se pohybují desítky figurek, stále je třeba něco řešit a někde bojovat. Právě figurky a jejich nepřehlednost je jednou z mála slabin hry. Vše se ale vyřeší hrou ve čtyřech, která funguje skvěle. Role jsou jasně rozdělené a stává se jen minimálně, že by jeden hráč převzal iniciativu a druhý jen seděl a dloubal se v nose.

Válka o Prsten je zkrátka špička mezi deskovými hrami. Alespoň tedy pro někoho, komu nevadí značná role náhody a umí si užít atmosféru i příběh.

Bitva pěti armád

Trvalo to až nečekaně dlouho. Přes deset let jsme čekali, než se na trh dostane česká verze další hry od autorů Války o Prsten - Bitva pěti armád. Stálo čekání za to?

Bitva pěti armád je událost odehrávající se na konci Hobita. Drak Šmak spokojeně dlí na dně Dlouhého jezera, Osamělá hora je opět v rukou trpaslíků a zlatý poklad v jejích útrobách láká všechny okolo. Lidé i elfové míří k hoře s vidinou pomoci a odškodnění od opět bohatých pánů hory. Do toho se přidají skřeti a vlci z Gundabadu, kteří by taky rádi poklad a navíc jsou pěkně nakrknutí, že jim trpaslíci z Gandalfem zabili krále Skřetů z Mlžných hor. A do toho se kolem potuluje Bilbo Pytlík, který pak pro jistotu většinu bitvy proleží v bezvědomí po úderu kamenem do hlavy.

Právě na začátku této šlamastiky začíná i desková hra Bitva pěti armád. Jednotky svobodných národů jsou rozmístěny na herní mapě a čekají na útok temných sil.

Bitva pěti armád si bere vše dobré z Války o prsten. Místo celé Středozemě se však soustředí na menší část mapy. Už to není o putování Prstenu a přesunu vojsk. Bitevní pole je jasně dané, cíle hry taky. Svobodné národy musí odrazit útok skřetů a vydržet dostatečně dlouho, aby do hry přišly klíčové postavy (Medděd) nebo porazit hlavního skřeta Bolga. Armády temnoty vyhrají v momentě, kdy ovládnou dostatek sídel (a tím získají vítězné body) nebo dobudou a udrží Přední brány Osamělé hory.

Zbytek hry je pak velice podobný velké Válce o Prsten. Hrají se příběhové karty, aktivují armády, používají schopnosti postav a hlavně – se bojuje pomocí kostek. Právě na boj je hra převážně zaměřena, nejde se mu vyhnout. Došlo k drobným změnám v jeho systému, které přináší více taktiky.

Bitva pěti armád sice mírně ztratila na epičnosti, ovšem pod kapotou má umně vyladěné součástky, díky kterým hra pěkně odsýpá. Od začátku jsou Temné síly v přesile, Svobodné národy musí vydržet, postupně se do hry přidávají další známé postavy a síly se srovnávají. Není ale moc času. Každé zaváhání na začátku hry se rychle obrátí proti tobě. Nakonec to stejně jako v knize vyřeší přílet Orlů…

Neřekl bych, že je to přímo chyba, ale velkým mrzením může být pro někoho i fakt, že Bitva pěti armád je čistě hrou pro dva hráče a nejde si ji vychutnat ve čtyřech. Je tomu přizpůsobena i velikost hry a další hráči by do ni šli namontovat velice těžko. Na druhou stranu je hra rychlejší a do dvou hodin je odehraná. Nejsem si jen jistý, jak velká bude znovuhratelnost. Oproti Válce o Prsten nenabízí tolik možností a variant hry.

Bitva pěti armád přináší vše dobré z velké Války o Prsten v kompaktnějším balení. Stále umí vykouzlit dramatické situace a nabízí dostatek možností k taktizování. Pokud jsi smířen s velkou rolí náhody a hledáš příjemnou hru pro dva, je to kousek přímo pro tebe.

autor Karel Krajča