Alenčina noční můra v Říši divů – šílenství na dosah ruky!

Letos už je to 160 let od publikace Alenky v říši divů a ty si dnes tento unikátní příběh můžeš připomenout i jinak, než na stránkách jejích literárních dobrodružství. Alenka už se za dobu své existence stihla zatoulat i do jiných médií – z knih přes filmy, do komiksu, deskových či PC her. Nás teď ale bude zajímat její přínos ve světě gamebooků – a to konkrétně z pera Jonathana Greena, který do světa vypustil její místy až hororovou variantu pod názvem Alenčina noční můra v Říši divů.

Herní systém gamebooku

Na prvních stránkách knihy tě čeká shrnutí pravidel a průvodní list, na kterém si můžeš značit hodnoty svých schopností a jiné důležité záznamy pro hru (např. předměty, které cestou posbíráš a můžou se hodit v boji i jinde). Krom klasických hodnot jako je logika, hbitost či bojovnost je však pro Alenku, a potažmo i pro tebe, důležitá i úroveň jejího šílenství. Sice jsme tu všichni šílení, ale pokud o rozum přijdeš úplně, nečeká tě vůbec nic dobrého.

Dále jsou tu vysvětleny ještě další možnosti, jak si při hraní pomoct - několikrát lze využít dvě schopnosti – "Divoucné a divoucnější" a "Pero je mocnější", díky nimž si lze zkusit příběh ohnout ve svůj prospěch. Bohužel ani to nutně nemusí znamenat, že se to povede – záleží na štěstí a někdy se to může dokonce ještě víc zvrhnout. Možná právě proto tyto mechaniky krásně zapadají do bláznivé atmosféry tohoto světa a podtrhují ten správný alenkovský zážitek. Hezky a přehledně jsou vysvětlena i pravidla ohledně soubojů, kterých se dočkáme – možná nečekaně – ve velkém množství. Jako pomůcku náhody můžeš použít kostky, anebo – což se vyloženě nabízí a jen to doladí náladu hry – balíček karet.

Než začneš hrát, musíš si už jen nastavit počáteční hodnoty svých vlastností – jsi-li zkušený hráč, můžeš experimentovat a mít tak svoji hrdinku hned vyprofilovanou anebo si nechat poradit a nastavit hodnoty univerzálně, tak jako jsem to udělala já a vlastně si myslím, že na první hru to vůbec nebyl špatný tah. Pro další hry už si pak můžeš zkusit s nastavením pohrát a uvidíš, jak dobře se ti to povede vybalancovat. Návod také zmiňuje, že mnohá z těchto pravidel lze ignorovat a jen listovat dle náhody – ale myslím, že si pak to hraní čtenář zdaleka tolik neužije. I jako člověk, který s gamebooky nemá velké zkušenosti, jsem si hraní tímto způsobem neulehčila a zpětně jsem za to ráda – udrželo se tak místy napětí a byla to rozhodně daleko větší zábava.

Střípky vzpomínek na zahraný příběh

SPOILER ALERT: Následující řádky mohou odhalit část děje a některé výsledky Alenčiny volby.

Bylo nebylo, na břehu řeky se probouzí Alenka, kterou burcuje do akce Bílý králík. Nevypadá ale vůbec dobře – jako by mu někdo vypreparoval vnitřnosti a do masa má nainstalované tikající hodiny – děsivý posel zvoucí nás, abychom se vydali na cestu. Tentokrát však nejde pozdě on – apeluje na naši hrdinku, v jejíž kůži jsi od této chvíle ty jako hráč. Říše divů na ni totiž spoléhá a doufá, že přijde na pomoc. Trpí pod krutovládou Srdcové královny a ji/tebe tak čeká mise, na jejímž konci se očekává, že tyranka bude eliminována.

Nečekej tedy pohádku jako od Disneyho (i když i to byla povedená adaptace Alenčiných eskapád), tato verze Říše divů je temnější, šílenější a akčnější. I to je však čistě na tobě – záleží, jak se rozhodneš či jak ti padnou kostky, nebo kterou kartu si vytáhneš (podle toho, co máš zrovna po ruce) a jen podle toho se dobereš k jednomu z možných konců.

Moje Alenka se vydala za králíkem, tak jako ta klasická knižní. A stejně jako ona dlouho padala hlubokou studnou a kolem ní padaly další předměty. Díky troše štěstí při testu hbitosti se mi hned na začátku povedlo vytáhnout z padajícího kredence nůžky a pomerančovou marmeládu. Kdo by to jen řekl, kolik mi ty nůžky později vyhrají soubojů s roztodivnými nepřáteli? A i ta marmeláda byla dobrým úlovkem na pozdější uzdravování zranění utržených v boji.

Po dopadnutí na dno se moje Alenka ocitla v šachtě s obrazy a mapami, kde strhla jeden obraz ze zdi a hod kostkou mě vrátil zpět do střemhlavého pádu dolů. Cestou kolem proletěla i knihovna, ze které se povedlo vytáhnout knihu s básničkou o netopýrovi – načež se jí v rukou v netopýra opravdu proměnila a jen test šílenství jí pomohl zvířátko odehnat a ten rozčileně uletěl. V tento moment jsem si nemohla nevzpomenout, jak nám nedávno v noci vletěl otevřenou ventilačkou do bytu netopýr – kdybych tak tehdy věděla, že hodit si kostkou na šílenství by pomohlo, třeba bychom ho nemuseli zachraňovat před spáry našich domácích šavlozubých tygříků.

Sotva se Alenka zbavila netopýra, po dopadu na zem se ocitla tváří v tvář prvním nepřátelům, což jsou Tikalové – mechaničtí automati, kteří se přátelsky rozhodně netváří. A tady přišly vhod již zmiňované nůžky. Člověk by řekl, že do boje by se hodil víc třeba meč nebo nějaká sekera, ale člověk si občas holt vystačí s málem.

Po vyhraném souboji jsem se svou hrdinkou ocitla v místnosti se dveřmi a stejně jako knižní Alenka měla na stolečku koláček s nápisem „Sněz mě“ a lahvičku s nápisem „Vypij mě“. A tak se i stalo – po pár hltech zmenšovacího lekvaru se povedlo projít malými dvířky do Říše divů, kde nás čekala mnohá dobrodružství.

Objevila jsem tam kdejaká zákoutí, bludiště i kriketové hřiště a porazila spoustu nepřátel – obzvláště pamětihodné bylo propadnutí se ze čtení knihy v knihovně rovnou do epického souboje se Žvahlavem, jehož jsem mocně zdolala svými kostkami a nůžkami.

Celkově můžu říct, že jsem ze svých toulek po Říši divů měla dobrý pocit – prozkoumala jsem kus této říše, porazila kdejakou příšerku a dařilo se mi udržet šílenství na uzdě a přežít. Akorát jsem někde během hraní nedostala možnost získat Vorpálový meč dostatečně zavčasu, takže jsem nakonec podlehla upířímu rytíři, který ukončil moje snahy o záchranu kouzelné Říše divů. Co se dá dělat, zkusím to zas někdy příště.

Závěrečné hodnocení

Hodnocení: Jak tento gamebook hodnotím? Navzdory tomu, že hned napoprvé se mi nepovedlo splnit misi od Bílého králíka, nesmutním. Hraní mě opravdu bavilo a krom drobného záseku v bludišti, kde jsem se drahnou chvilku zbytečně motala, to bylo několik hodin ospalého sobotního odpoledne strávených s dobrým čajem u bláznivé knižní-herní akce, která neustále odkazovala na klasické Alenčiny příhody, ale zároveň byla svá a temnější, což zážitku vůbec neuškodilo, ba naopak. Hned druhý den jsem to zkusila znovu a sice jsem selhala zase a jinak – přece jen to pořád beru, že jsem přes gamebooky začátečník a chce to prostě víc pokusů, což může možná někoho odradit, pro mě je však toto téma velmi blízké a ráda se k tomu příběhu vracím.

Takže pokud to máš podobně a už jsi viděl/a všechny filmové adaptace, knihu máš přečtenou i několikrát a pořád máš chuť vydat se do Říše divů, určitě do toho. Tahle knížečka se zdá malá, ale pořád má přes nějakých 500 stran doplněných spoustou krásných ilustrací, jež umocňují dojem ze hry, do které se budeš chtít určitě vrátit. Šílenství zdar – dobrodružství tě čeká!

autor Jana Mrkvicová