Harry Potter a 25 let kouzel: Putování po filmových místech

Už je to 25 let od doby, kdy jsme měli poprvé možnost otevřít svazek kouzelnických dobrodružství jedenáctiletého čaroděje Harryho Pottera. Ponořit se tak společně s ním do objevování světa čar a kouzel. Ta nostalgie! Někteří z nás tou dobou dobou byli stejná písklata jako sám Harry a měli jsme tak jedinečnou příležitost spolu s ním vyrůstat.

Na druhou stranu – co si budeme povídat, kdybych nemusela na každou další knihu, tak dlouho čekat (a číst pořád dokola už vydané Harryho příběhy), vůbec by mi to nevadilo. I když, dnes aspoň můžu být spokojenou čtenářkou – posledního dílu jsem se dočkala v docela rozumném časovém horizontu. Jistí pánové, George R. R. Martin či Patrick Rothfuss, by se u paní Rowlingové mohli inspirovat – ono to není vůbec špatná autorská schopnost naservírovat svým fanouškům tu knižní ságu celou. A ano, pořád doufám, že se jejich dalších navazujících knih jednou též dočkám – i kdyby to měl dopsat Sanderson.

Kdy jindy, než letos tedy nastala vhodná příležitost k další výpravě na krásný ostrov Albion? Jelikož už je to nějaký ten pátek od mého posledního anglického dobrodružství po stopách Harryho Pottera (o kterém jsem psala zde), bylo už na čase opět zabalit hábit i s hůlkou (samořejmě i nějaké to mudlovské oblečení a jiné drobnosti, abychom aspoň občas splynuli s davem), přemístit se letadlem na Stansted a odtud vlakem do Londýna a ještě dál.

I tentokrát jsme se po příjezdu opět prošli z Liverpool Street, odkud je to, co by kamenem dohodil k Leadenhall Market – krásnému tržišti využitému během natáčení filmů jako exteriéry hostince Děravého kotle, nebyla to ale naše hlavní destinace. Kolem Temže jsme se dostali skoro až ke katedrále sv. Pavla (jeho točité schodiště vinoucí se až k učebně jasnovidectví známe z filmů), ovšem až k mostu Millennium Bridge jsme už nedošli. Ten si jistě vybavíš z šestého filmu, kde Harrymu hned na začátku dají Smrtijedi slušně na frak. Z dálky jsme se tím pohledem jen pokochali, nasáli londýnskou atmosféru a hurá na další vlak.

Cílem dne totiž bylo nechat se dovézt až do Oxfordu, univerzitního městečka nejen s bohatou literární historií, ale taky samozřejmě plného míst, kde se natáčely filmy o Harrym Potterovi. Na nádraží Paddington mě cestou mile překvapilo, že mi bylo pánem za přepážkou doporučeno koupit si rovnou jízdenku zpáteční – člověku tak ušetří skoro plnou cenu jedné jízdenky, což bylo kolem 60 liber a to je docela dost.

V Oxfordu jen zbývalo najít booknutou střechu nad hlavou a dobře se vyspat, protože na další den už jsme měli plán. Odpoledne nás čekala první zastávka na univerzitě – kolej Christ Church a s tím spojená prohlídka. Na tu jsme se těšili velice, její součástí je totiž i ikonické schodiště, na němž profesorka McGonagallová vítá žáky prvního ročníku po příjezdu do Bradavic. Ano, byla tam spousta turistů, kteří se to tam snažili blýsknout – my však byli jediní, kteří vytáhli hůlky (které nám naštěstí nezabavili při kontrole na letišti) a hábity, a začali tam s nimi dělat fotky na úplně jiném levelu. Nad tímto schodištěm je také velká síň, kde studenti dodnes stolují, i když poněkud nudněji – bez vznášejících se svící nad hlavou či hvězdné oblohy na stropě – za to je místnost plná obrazů osobností významných pro univerzitu jako třeba král Jindřich VIII. (ten se špatnými manželskými návyky) a také je tu jedno z vitrážových oken věnované Lewisi Carrollovi a jeho Alence v říši divů – i on zde žil, studoval a posléze učil a psal.

Před odjezdem do Anglie je ohledně Christ Church dobré vědět, že lístky na prohlídku se kupují předem – každý pátek večer kolem jedenácté večer se dávají do prodeje online vstupenky na další týden – což jsem se náhodou a naštěstí dozvěděla dva týdny před naší cestou a měla tak možnost lístky zajistit včas zde. Na prohlídku jsme šli s průvodcem ve sluchátkách – člověk tak ušetří a ještě se po koleji pohybuje svým tempem, ideál.

Jelikož naše prohlídka byla až po obědě, měli jsme předtím čas projít si centrum a já si vyšlápla na vrcholek Carfax Tower (sama, neb můj doprovod nemá rád schody, skrz které je vidět dolů, takže pozor, pokud ti to taky nedělá dobře) – pozůstatku středověkého kostela sv. Martina, z něhož už dnes bohužel nic víc nestojí – ovšem výhled, ten za to opravdu stál.

Odpoledne jsme si v přilehlé uličce dopřáli šálek kávy, ale ještě předtím nešlo odolat a navštívit Alenčin obchůdek poblíž – pokud jsi stejně jako já příznivcem Alenky v říši divů, odejdeš odsud též o pár desítek liber lehčí, zato však o spoustu krásných věciček, které nutně potřebuješ, šťastnější.

Druhý den byla na programu hned dopoledne Divinity School – místo, které bylo ošetřovnou, profesorka McGonagallová tu ve čtvrtém filmu učila studenty umění tance a v reálu se tu studenti Oxfordu účastnili svých zkoušek. Lístky jsme si pro jistotu zařídili online zde hned na první volný slot a to byl dobrý nápad – naše skupina byla malá a mohli jsme si tak užít prohlídku bez davů turistů.

<img src="https://fantasyobchod.gumlet.io/harry-potter-oxford-londyn-imago5.jpg" alt="Harry Potter a 25 let kouzel: Putování po filmových místech" class="rounded"/

Následně jsme se prošli kolem blízkých budov Radcliffe Camera (nádherná knihovna, jejíž prohlídka bohužel zrovna nebyla možná) či Sheldonian Theatre (ceremoniální divadlo sloužící původně k promocím, které se Sheldonem Cooperem samozřejmě nemá nic společného, přesto se mi okamžitě vybavil).

Ve Weston Library jsme si taky prohlédli aktuální výstavy během čekání na další prohlídku – ve vestibulu této knihovny totiž prodávají lístky do komplexu Bodleain Library včetně Divinity School a člověk si tu může vybrat z mnoha možností prohlídek, které jsou daný den v nabídce.

Takže jsme se tentokrát s davem podívali znovu do Divinity School (a velice ocenili naši ranní návštěvu bez lidí), tentokrát i s výkladem – naše britská průvodkyně byla skvělou studnicí informací a když nás prováděla knihovnou, kde studovali J. R. R. Tolkien s C. S. Lewisem a začali tu črtat na papír svoje příběhy, byla jsem jako u vytržení. Navíc se tu natáčelo i bradavické oddělení knihovny s omezeným přístupem. Jestli se mi ještě někdy poštěstí do Oxfordu zavítat, do té knihovny se musím zaregistrovat a půjdu to prozkoumat dál za pultík pana knihovníka, který tam pouštěl jen čtenáře jejich knihovny (ta je volně dostupná i veřejnosti, nejen studentům univerzity, což je pro příště dobré vědět).

Další zastávkou toho dne pro nás byla kolej New College, na které pro změnu nebylo potřeba kupovat lístky předem a daly se bez problému zaplatit kartou na místě (pozor, hotovost vůbec neberou). Nádvoří této koleje nás zajímalo zejména proto, že je to nejen opravdu krásná gotická křížová chodba, ale taky jí vévodí jistý památný strom, pod nímž se Dracovi poštěstilo proměnit se aspoň na chvíli ve fretku a ještě si u toho zalevitovat díky zásahu profesora Moodyho. Škoda jen, že během návštěvy této koleje nás chytila pěkná průtrž mračen a světlo bylo velice špatné na to, abychom zachytili nějakou pěknou fotku. Holt smůla, protože jinak se nám povedlo si v Anglii užít krásné jarní počasí v době, kdy u nás doma bylo fakt hnusně.

Oxford toho samozřejmě nabízí mnohem víc – hrad, na který jsme se podívali jen zvenku, mnoho krásných sakrálních památek, kolem kterých jsme měli šanci se projít a do některých zavítat i dovnitř – přece jen jsou univerzitní prostory tou dominantou, kterou bychom neměli minout na cestě po stopách filmových lokací HP filmů.

Já osobně chtěla navštívit i hospodu, kde se setkával Tolkien se svými kamarády Inklingy (Lamb and Flag nebo The Eagle and Child na St. Giles Street, příhodně na stejné ulici proti sobě), bohužel byl jeden podnik zavřený skrz rekonstrukci a druhý měl zase plno. Tak jsem utřela a nemohla jsem si dát pintu na stejném místě jako to dělával pan profesor. Snad se to povede příště…

Po důkladném průzkumu Oxfordu jsme se vrátili do Londýna, kde nás další den čekal návrat do filmových studií, která jsme si i podruhé velice užili, jelikož návštěva nebyla vůbec stejná – tentokrát byl začátek naší prohlídky laděn do tématu Kratochvilných kouzelnických kejklí a ve Velké síni jsme měli tu čest shlédnout epický ohňostroj, který při odchodu ze školy vypustili bratři Weasleyovi. Do expozic také přibyla nová místa jako třeba učebna jasnovidectví, záchranný autobus nebo Harryho pokoj z Děravého kotle a Obludné obludárium pod postelí. Nicméně bylo skvělé se znovu vrátit do Zobí ulice, Gringottovy banky i Zapovězeného lesa.

Rozhodně bylo vidět, že se na studiích pracuje a věci se neustále posouvají – například občerstvovací stanoviště uprostřed trasy se změnilo k lepšímu – ať už interiérem a jeho dekoracemi nebo odbavovaním front s vyvolávacím systémem. Člověk tam pořád může dostat hlavně fast food, ale už jsem se smířila s tím, že bradavická hostina tam prostě dostupná nebude a tečka.

Pokud jsi fanoušek Harryho Pottera a po návštěvě studií vyhlížíš, kde si udělat kouzelnickou dovolenou příště, tak Oxford rozhodně doporučuji. Takže opraš koště a hurá na cestu!

autor Jana Mrkvicová