Člověk nula

Po celosvětové katastrofě se počet lidí na planetě ustálil na třech miliardách – a to doslova. Nikdo neumírá (slova jako umírat nebo smrt jsou zakázaná), pouze se po dokončení jednoho života reinkarnuje a začíná další. Každý člověk si sebou nese informace o všech svých předchozích životech. Rodina a vlast nic neznamenají, společnost je globalizovaná a centrální mozek řídí její bezchybný chod a udržuje ji ve stavu permanentního štěstí. Každý systém ale jednou selže, a tak se narodí Zero, tří miliardtý první člověk na planetě, člověk, který se nikdy narodit neměl. Kdo je to? A proč se svým charakterem tolik liší od ostatních obyvatel? A co když je celý systém reinkarnací založený jen na lži a podvodu?

Anna Starobiněcová stvořila ve svém románu vizi komplexního světa, zjevně inspirovaného díly George Orwella nebo Aldouse Huxleyho. Zvláště paralely s Huxleyho Koncem civilizace jsou v knize jasně patrné, například v podobě zákazu užívání některých pro nás běžných slov. Fyzický svět, takzvaná první úroveň, je vnímán jako primitivní, vše podstatné se děje v sociu, virtuální realitě, jež ovládá životy obyvatel a nutí jim množství banálního obsahu. Ti, kteří se systému vymykají, jsou zavřeni v nápravných ústavech. A vše řídí entita Živoucího, jehož mír a harmonie nesmí být za žádnou cenu ohrožena...