Rozhovor s autorkou gamebooku Druhá Země

Česká gamebooková scéna je i přes svou specifičnost poměrně rozmanitá. Mezi autory nalezneme spisovatele, kteří se s žánrem interaktivních knih teprve seznamují. Jiní se věnují výhradně tvorbě pro děti. Největší procento pak tvoří dlouhé fantasy ságy ve stylu klasik z 80. a 90. let.

Eva Lassler, uměleckou přezdívkou Ronne [čti: Rony], se ke psaní gamebooků dostala poměrně nedávno. Interaktivní knihy znala z dětství, kdy si omylem v knihovně půjčila gamebook místo klasické fantasy beletrie. Větší pozornost začala tomuto specifickému žánru věnovat až díky manželovi, jehož gamebooková sbírka obsahuje přes sto knih a stále se rozšiřuje.

Tvoje první tištěná tvorba vyšla v roce 2021 a jednalo se o klasickou beletrii. Povídka Bitva o nebe a závěrečná kapitola Sanguis Carbo jsou součástí antologie Karbonové město: Sanguis Carbo. O rok později už však vyšel tvůj první gamebook – Hrdinové Domoviny: Dáma z Agor-Nhat. Co způsobilo tu změnu?

Moje touha vyzkoušet něco, co tady ještě nebylo – tím myslím vytvořit gamebook k originálnímu českému RPG (které ho prozatím nemělo).

S lidmi kolem Dračí Hlídky spolupracuji už roky. Vždycky jsem chtěla napsat nějaký příběh odehrávající se v Domovině (RPG svět Dračí Hlídky), ale věděla jsem, že už se na podobných projektech pracuje a pracují na nich autoři, kteří jsou mnohem zkušenější. Chtěla jsem vytvořit něco nového, netradičního.

Na jednom z online meetingů hlídkového týmu se debatovalo o tom, jak podpořit „výchovu“ nových vypravěčů – pánů jeskyně. Že existují desítky nadšenců, kteří by si Hlídku zahráli, ale nemají svého PJ. Tehdy jsem si uvědomila, že gamebook je ideálním počinem pro ty, kdo chtějí hrát a nemají s kým. Kniha je váš PJ. Okamžitě jsem dostala pro svůj nápad zelenou.

Gamebook tedy pro tebe byl z autorského hlediska zcela nová věc. Jak ses na psaní připravovala?

Zahrála jsem si několik dílů Lone Wolfa, abych si navykla na styl a způsob vyprávění. Přidala k tomu gamebooky Jonathana Greena, vyměnila si pár mailů s Pavlem Tomcsányim. Načetla si množství zahraničních webových stránek o pravidlech interaktivní knižní tvorby. Také jsme o psaní hodně debatovali s manželem, který má odehrány desítky gamebooků. Vyptávala jsem se na mechaniky, co ho bavilo, co ho naopak nebavilo vůbec. Zbytek už nějak vykrystalizoval časem.

Dívám-li se teď zpátky na Dámu z Agor-Nhat, vidím hromady začátečnických chyb. Ta kniha vznikla za dva měsíce. Dva! Stále nechápu, jak to ze mě všechno dokázalo vylétnout tak rychle. Naneštěstí to bylo za cenu drobných neduhů, kterým se už dnes snažím vyhnout.

Například?

Kopírování identických odkazů. Možnost stále dávat hráči volbu se hry nezúčastnit a knihu zavřít.

Dodnes jsem hrdá na to, že Dáma nabízí možnost „vyhrát“ na jakési osobní úrovni – neodhalit celou zápletku, ale stejně v hrdinově kůži prožít dobrý život. Takové možnosti údajně nejsou zcela běžnou záležitostí. U Druhé Země takový postup už ale nepoužívám. Čtenář si gamebook koupí i proto, že ho chce hrát a vyhrát. Tím naplní podstatu té „game“ části. Kudrlinky jsou fajn, ale nejsou vždy na místě.

Jaké jsou tedy hlavní rozdíly mezi Dámou z Agor-Nhat a gamebookem Druhá Země?

Asi ten nejvíce očividný rozdíl je, že je to primárně sci-fi. Miluji sci-fi, miluji Philipa K. Dicka, Douglase Adamse a Star Trek. Mechanika je postavená na mých vlastních požadavcích na jednoduchost.

Bojový systém je binárně prostý – buď dostanete zásah nebo ne. Stejně tak protivník. Jedna nebo nula. Nebaví mě složité počítání. Herní administrativa je myslím intuitivnější. Pokud získáte nějaké vylepšení, jen si zaškrtnete, že ho máte. Hra se vás pak může zeptat: „Máš tohle?“ A odpověď je pak opět velmi snadná – ano nebo ne. Od toho se odvíjí další možnosti.

Dáma z Agor-Nhat má mechaniku vystavěnou na pravidlech Hlídky. Učí nové hráče to, co je čeká, pokud nakonec toho PJ seženou. Pro zkušené hráče je pak snadné se na herní mechaniku adaptovat, protože je téměř identická.

Druhá Země má mechaniku zcela novou. Hodně v ní rozhoduje čtenářova pozornost. Snažila jsem se nespoléhat na náhodu, proto nepotřebujete kostku. Řídíte se instinktem. Můžete být ve hře vypočítaví, citliví nebo agresivní. Každé takové rozhodnutí mění to, jak vás postavy v knize vnímají. Každé se líbí něco trochu jiného. Důležitou mechanikou v Druhé Zemi je princip společníků. Tím mě ve velké míře inspirovala MMO RPG Star Wars: The Old Republic.

Jednou ses nechala slyšet, že Druhou Zemi považuješ za „počítačovou hru v knize“. Je spojitost se Star Wars: The Old Republic tím důvodem?

Spíše jedním z důvodů. Druhá Země částečně vznikla i na základě scény, která proběhla v seriálu Hvězdná brána v epizodě Entita (S04E20). Jde o část epizody, kdy Daniel debatuje s Jackem a Teal’cem o tom, zda rozhodnutí, která doposud učinili, byla správná. Cituji Daniela:

„Dobře, podívejte. Vím, že váš první instinkt je chránit. Je to vaše práce, to je to, co děláte, ale... ať se stane cokoli, ať to dopadne jakkoli, Sam neudělala chybu, když se s tím pokusila komunikovat.“

Vždycky mě bavil vztah mezi Jackem a Danielem. Každý jsou úplně jiný, ale jeden druhého respektují a hluboce obdivují, přestože jsou jejich morální hodnoty na opačných stranách žebříčku. Vztah herního avatara Sama a druhého mužského protagonisty je v mnoha ohledech podobný a hrozně mě těší ho objevovat. Povinnost versus svědomí. Čest versus soucit. Často se jeden od druhého mohou něco naučit, ale stejně často by si nejraději rozbili nosy.

V době, kdy jsem tuhle seriálovou větu po letech znovu slyšela, jsem měla rozepsaný první koncept na pokračování Dámy z Agor-Nhat. Jednou z postav, která se tam měla objevit, byl jistý Samuel Kena. Původně to měl být nějaký obyčejný zlodějíček, ale to jméno mi přišlo tak silné, tak plné potenciálu, že jsem cítila, že Sammy potřebuje vlastní hlavní roli. Svůj příběh, který může prožít. Proto vznikla Druhá Země.

Je to kombinace mých starých poznámek ke sci-fi povídce, kterou jsem psala někdy na základce. Potřeby vdechnout život postavě, která si to podle mě zasloužila. Dále tam figurovala touha přenést jedny z mých nejoblíbenějších mechanik ze SWTORu do knihy. A také velká láska k dobrodružným filmům jako Indiana Jones, Mumie, nebo k herní sérii Uncharted.

Druhá Země spojuje tohle všechno. A proč si myslím, že to je počítačová hra v knize? Asi kvůli čtenářsky náročnějším pasážím, které by měly připomínat cut-scenes.

U klasiky jako Lone Wolf nebo knih Fighting Fantasy vnímáte postavu spíš jako prostředníka. Nemá jméno, mnohdy ani vizuál, nevede dlouhé rozhovory s NPC a už vůbec nemá předem danou osobnost.

Plnohodnotné postavy bývají devíza počítačových her. Většinou nemůžete ovlivnit, koho Joel Miller (The Last Of Us) zabije nebo nechá žít. Jestli Nathan Drake (Uncharted) bude lhát své manželce nebo ne. Zda Arthur Morgan (Red Dead Redemption II.) zachrání kumpána, přestože udělal generální pitomost. Jejich kroky jsou předem dané a je nutné jimi projít. Ovládáte avatara postavy a s jejími pohnutkami nemusíte vůbec souhlasit! Ale respektujete je, protože je tam něco dalšího, co vás nutí hrát.

V mém případě to byl obrovský risk. A vlastně zatím nevím, zda se vyplatil – na obsáhlejší recenze ještě čekám.

Co doufáš, že si čtenáři z tvého gamebooku odnesou?

Doufám, že je bude bavit. To především. Že prožijí komplexní dobrodružství založené na emocionálním prožitku – drama je konflikt - to je mantra všech spisovatelů. Souboje, hádanky a šifry jsou spíše doplňující prvek.

V roli Sama hrajete o svou roli ve společnosti. O to, jak vás bude vaše okolí vnímat. Některá rozhodnutí mají na hru velký vliv. Aneb jak gamebook shrnul jeden z mých proofreaderů: „Napínavý děj, uvěřitelné postavy s vlastními příběhy a podrazy na každém kroku.“

V tom měl nejspíš pravdu. Druhá Země není jen o tom dostat se z bodu A do bodu B a sehnat přitom co nejvíc cool meč a bájný plášť neviditelnosti. Z mého pohledu je to hlavně o osobním vývoji, o přátelství, důvěře a schopnosti následovat vnitřní hlas.

Moc by mě potěšilo, kdyby gamebook čtenáře bavil, neboť Sam toho má ještě hodně před sebou a mi bude ctí jeho příběh vyprávět i nadále.

Závěrem bych chtěla poděkovat kmotrům knihy, kterými jsou Petra Slováková a Robin a Janča z Fantasy_scifi_svět, a samozřejmě nakladatelství Mytago za důvěru a příležitost se o můj nový gamebookový počin a tak trochu i experiment podělit se čtenáři.

autor Karel Krajča