Přejít k navigaci

Potvrzení plnoletosti


Právě se chystáte vložit do košíku zboží, které ze zákona můžete zakoupit pouze v případě, že jste dosáhli plnoletosti.
Svým souhlasem potvrzujete, že jste starší 18ti let.



Pokud jste mladší 18ti let, užívejte si radostí života bez dospěláckých neřestí.

První dojmy ze seriálu The Last of Us

První dojmy ze seriálu The Last of Us

Když jsem se dozvěděla, že HBO zpracovává do seriálu hru The Last of Us, jeden z klenotů vývojářské společnosti Naughty Dog, byla jsem velmi skeptická. Jakožto věrný fanoušek původní formy si jednoduše myslím, že co je dokonalé, nelze udělat lepší. A měla jsem pravdu. Nelze. Ale jde to udělat jinak. A v tom „jiném“ jednoduše excelovat.

Myslím, že slyším všechny ty hlasy, které pochybují o hereckém obsazení. Odmítavě halekají o drobných změnách a časovém posunu do moderní doby. A nějaký hodně urputný fanoušek ve mně stále kroutí hlavou nad některými rozhodnutími vycházejícími (obávám se) čistě z požadavků současné společnosti.

Ale nevytahujme brokovnici, když je clicker ještě daleko.

Moc se mi líbila věta youtubera Dekona, kterou by si měl uvědomit snad každý skalní fanoušek čehokoli (ano, mluvím i o vás, „hejtři“ seriálového Zaklínače).

„Vnímejte to jako dvě rozdílné věci. Dokud herci dokáží ztvárnit základní podstatu původních charakterů, nezáleží na tom, jak vypadají.“

Pod tohle se musím podepsat. To, že vznikne něco nového, neznamená, že to staré zanikne. Pořád máte hru. Pořád máte knihy nebo komiksy.

A tak vstupme do světa seriálového The Last of Us.


V první části bez spoilerů.

V druhé části (pokud budete chtít zjistit, co se mi oproti originální verzi moc nezamlouvá) se spoilerům nevyhneme. Upozorňuju, že je to delší čtení. Ničeho se však nebojte, na blížící se „nebezpečnou část“ upozorním!

Karanténa: Hodnocení prvního dílu The Last of Us bez spoilerů

První epizoda The Last of Us s názvem When you’re lost in the darkness (Když jsi ztracen v temnotě) má 81minutovou stopáž. Úvodní scéna je naprosto brilantní. Asi nejlepší momentka z celého dílu, protože ukazuje něco, na co ve hře nenarazíte. Umožní vám pochopit a možná i porovnat to, co v seriálu přijde s tím, co jsme si prožili v nedávných letech.

Následné scény jsou krásnou kombinací herní nostalgie s příjemnými vtípky. Musela jsem se kolikrát vážně smát, protože vztah Joela a Sarah je zde prokreslenější a dostane více prostoru (i když ne o moc). Celkově divák získá trochu jasnější představu o tom, jak to u Millerů funguje. Téměř je mi líto, že ta pasáž není delší.

No…a pak přijde velké „finále“, které se rozprostírá do celé druhé poloviny dílu. Od toho momentu se z první epizody stává právě to The Last of Us, které všichni chceme a očekáváme. Delší stopáž umožňuje lépe nahlédnout do toho, jak svět po katastrofě funguje. Co je důležité, co nezbytné, a kde hranice lidskosti dočista zarostla šeredným podhoubím.

The Last of Us: Epizoda I. má zcela oprávněně obecné hodnocení přes 90 %. Je napínavá, zábavná, dojemná a vysilující. Fanoušky originálu udrží ve střehu neustálé hledání easter eggů a pevně věřím, že diváky tohoto světa neznalé, zaujme to, co mě kdysi. Svět v plamenech a tragický osud muže, který se v něm snaží i nadále žít.

První dojmy ze seriálu Last of Us
Co na to šéfredaktor? The Last of Us je má srdcová záležitost plná vzpomínek a emocí. V mé herní historii by se takové zážitky daly spočítat na jedné ruce. Bylo to něco, co mě jednoznačně ovlivnilo. A platí to i pro druhý díl, který byl z mého pohledu sice jiný, ale neméně silný. Seriál s těmito pocity pracuje stejně dobře. S obsazením jsem po prvotní nedůvěře spokojen. Ellie je správně drzá a vtipná. Joel velice sympatický, sice víc armádně suchý, ale všechna ta jeho traumata mu věřím. Dnes už jsem nějaký ten pátek otcem, takže na mě události na začátku příběhu působí téměř až drtivě tíživým způsobem. Jeden díl na hodnocení série je samozřejmě ukrutně málo, ale je dost možné, že i díky vedení původního autora hry, máme zaděláno na velké seriálové překvapení, které bude fungovat i mimo komunitu fanoušků hry. Je dost možné, že konečně někdo přišel na to, jak dělat videoherní adaptace. I když musím uznat, že adaptovat The Last of Us bude v ledasčem snadnější, než se snažit naroubovat nějaký příběh na Doom nebo Tetris.

Nyní se dostáváme mimo karanténu…

První dojmy ze seriálu Last of Us

Určitě chcete vstoupit?

První dojmy ze seriálu Last of Us

Neříkejte, že jsem vás nevarovala! Takže připraveni?

První dojmy ze seriálu Last of Us

Nebezpečná oblast: Rozbor prvního dílu The Last of Us (spoilery!)

Že TLOU seriál nebude propadák, jsem tušila ve chvíli, kdy jsem zjistila, jaký podíl práce na něm bude mít sám Neil Druckman (autor původní hry). Poslal k šípku celý Hollywood i notoricky známého režiséra Sama Raimiho, když chtěl natočit The Last of Us ve stylu celovečerního megalomanského trháku (už v roce 2014). Naštěstí Neil zůstal věrný své myšlence a předloze. Slíbil, že nám ukáže věci, které jsme ve hře nemohli vidět (na což se těším). V rozhovorech byl vždy velmi upřímný, co se týče změn a vysvětlil, proč k nim došlo.

Jednou z takových velkých změn je absence spór, pomocí nichž se lidé mohou zákeřnou houbou nakazit. Místo toho v seriálu najdeme „chapadla“. Zajímavá myšlenka, rozhodně nechutná vizualizace! Moc se mi tato změna líbí! Je to drobný detail, který ale stejně obrovskou komunitu fanoušků zvedl ze židle.

Plynové masky patří k TLOU stejně jako brokovnice, luk nebo rozbité nůžky. V původní předloze dokonce Elliina schopnost dýchat tyhle nechutné poprašky pomáhá Joela přesvědčit o tom, že je Ellie skutečně imunní. Jak se v tomto smyslu v seriálu s chapadly poperou, a jestli vůbec tento prvek nějak zařadí do děje, ještě odhalíme.

Další velký palec nahoru ode mne dostává tým filmařů za spoustu nápaditých detailů (scény přes kopírák, plakáty, fotky, tričko Sarah), ale i takových prkotin, jako je otočení scény zrcadlově. Jsou tam hned dvě, které mě praštily do očí – poprvé scéna s gaučem, kdy Sarah věnuje otci hodinky a druhá, kdy po vypuknutí chaosu projíždějí kolem hořící Louisovy farmy. V seriálu je dům nalevo od cesty. Ve hře napravo.


Nevím proč, ale trochu v tom vidím hlubší myšlenku jakéhosi mnohovesmíru. V jednom vesmíru sledujeme příběh jednoho Joela a jeho blízkých, a v zrcadlovém vesmíru jeho další variantu.

Zatímco vizuálně TLOU seriál servíruje všechno, co chceme – a mnohem víc, s herci je to složitější. Postupně se podívám na každého a něco k němu řeknu. A jestli jste se dostali při čtení až sem, máte mou hlubokou poklonu! Asi chápete, že mě TLOU velmi zajímá, tak budu pokračovat dál. Dopředu chci upozornit, že podle mého všichni herci fungují skvěle…svým vlastním způsobem. Ale…

Mladičká Sarah Miller, Joelova dcera ve hře ztvárněná útlou blondýnečkou Hanou Hayes, se v seriálu převtělila do vlasaté Nico Parker. Nico je výborná! Jak jsem psala výš, rozhodně by se mi líbilo více scén s Nico a Pedrem v těchto rolích. Nico je stejně čistá a nevinná, ale oproti herní Sarah působí tak nějak… houževnatěji. Vlastně je mi to trochu líto, protože mě její smrt tím pádem nezasáhla tak jako ve hře.

Herní Sarah v podání Hany téměř nevěříte, že si dokáže sama zavázat boty. Nico je naopak velmi sebejistá, odvážná. Skoro by mě nepřekvapilo, kdyby v Joelově náručí umírala smířeně a vyrovnaně (omlouvám se za tu morbiditu).

Pašeračka Theresa Servopoulos, známá spíš jako Tess. K obsazení australské herečky Anny Torv nemám co dodat. Paradoxně jsem ji nikdy nemusela, postava agentky Dunhamové ze seriálu Hranice nemožného mě nijak neoslovila. Přesto, když jsem ji viděla na plakátech HBO, udělalo mi to radost. Anna dokáže dobře ztvárnit neústupného, tvrdého člověka, který se nebojí jít přes mrtvoly. Jak by řekl můj manžel – a omlouvám se za ten slovník, má ve tváři to správné „zmrdstvo“.

Gabriel Luna jako Tommy zatím neměl moc prostoru. Ale také z něj mám dobrý pocit. Zajímavá přidaná linka v seriálu je právě Joelova touha bratra najít poté, co se díky Fireflies rozkmotřili. Rozhodně nový rozměr, který vítám.

První dojmy ze seriálu Last of Us

Bella Ramsey možná nevypadá jako Ellie, ale chápu, co Ashley Johnson (herní Ellie) myslela, když říkala, že má jejího ducha, její esenci. Je správně drzá, hlučná a odmlouvá. V trailerech mě hodně bavila. V prvním díle tolik prostoru nemá, ale věřím, že i přes obrovskou nevoli ze strany publika, ani zde neudělali chytré castingové mozky chybu.

No… a pak je tady Joel.

Abyste mě chápali, považuji Joela za jednu z nejlépe napsaných a ztvárněných postav v historii audiovizuální tvorby. Složitost jeho osobnosti, balancování na hranici starostlivého ochránce a vraždícího maniaka mě fascinuje. Stačilo prvních pár minut hry a komplexní osobnost tohoto muže mě totálně odrovnala. Takže asi chápete, že moje nároky na Joelovo ztvárnění jsou hodně vysoké.

Pedro Pascal je herec na vzestupu a nejlepší univerzální taťka ve vesmíru. Od Sarah, přes Alistara z WW84, až po Baby Yodu. Pedro se postará o všechny! Když byl obsazen do role Joela, přišlo mi to jako fajn nápad, jen jsem si nebyla jistá, jestli tomu milému chilsko-americkému herci uvěřím jakoukoli animální agresivitu. Nakonec mu ji věřím, ale jeho pojetí Joela na mě působí zcela odlišně – což není nutně špatně! Jen je to jinak.

První dojmy ze seriálu Last of Us

Pro tento článek jsem se dlouho snažila identifikovat v čem je ten hlavní rozdíl. A už to vím.

Pedrův Joel se stále potýká se svou minulostí (viz problesknutí vzpomínky a následná sekaná z obličeje F.E.D.R.A. dozorce). Je tvrdý, nekompromisní. Netečný. Ale prozatím mi uniká ten rozměr starostlivého otce, který jsem viděla u Joela původního herce Troye Bakera (a to v té době Troy děti ani neměl).

Dokázala bych vám přesně označit jednotlivé scény ve hře, kde se Joel projevuje jako otec/ochránce – poznáte je hlavně podle tónu hlasu. Přeci jen Troy jakožto voice-actor musel více spoléhat na emoce v hlase než v obličeji. Speciálně když si uvědomíte, že hra vyšla na PS3. To se o nějakých velkých grafických detailech nedá mluvit. Až díky metamorfóze na PS5 procitnul i „klasický“ herecký talent tohoto texaského rodáka.

První dojmy ze seriálu Last of Us

Nejlépe bych ty „tatíčkovské výkyvy“ přirovnala k zipovaní na cestě. Joel se snaží být tvrdý a nekompromisní. Ale jednou za čas mu do pruhu zlého poldy vletí ten hodný polda. Musí ho proto potlačit a vrátit se zase zpátky ke zlému poldovi.

Upřímně, tyhle drobnosti mi u Pedrova Joela velmi chybí. Prozatím (!) je pro mě jeho verze velmi plochá.

Herní Joel se za každou cenu snaží distancovat od toho, co bylo. Pokud se stane něco zlého, pokud o někoho přijde, odmítá o tom (téměř celou hru) mluvit. Je v tom dost nezlomný. I když se ho Ellie snaží rozmluvit, často dostane jen nějaké gesto nebo jednoslovnou stopku, aby to dál nezkoušela.

První dojmy ze seriálu Last of Us

Ve hře poté, co se Tess pro Joela a Ellie obětuje, Joel řekne: „You don’t bring up Tess – ever. Matter of fact, we just keep our histories for ourselves.“ ("O Tess se nezmiňuj – nikdy. Svou minulost si raději necháme pro sebe.").

Tato scéna velmi dobře ilustruje jeho PTSD (Posttraumatická stresová porucha) a potřebu popírat závažné skutečnosti.

Flashback ukázaný v seriálu mi tedy přišel odlišný, dost klišé (herec jako Pedro by to dokázal i bez okatého prostřihu) a nastoupil moc brzy. Tedy… zase, beru-li v potaz vývoj děje ve hře. V téhle době Joel Ellie ještě nevěří ani nos mezi ušima. Samozřejmě chápu, co tím tvůrci zamýšleli. Ale Joel za těch dvacet let určitě potkal v karanténách hodně dětí. Že by mu během vteřiny vznikla tak silná asociace skrze úplně neznámou (a nakaženou!) holku, je příliš účelové.

Říkejte mi šťoural, ale tak to cítím :D

Už bych to asi měla ukončit. Jen poslední výtku si dovolím, a tou bude, že všechny krásné dialogy ze začátku hry, byly v seriálu z nějakého důvodu uspíšeny. Případně zanikly mezi povídáním více postav najednou. Dynamika vyprávění toho, co se odehrává v roce 2003, je na můj vkus zhuštěná. Uspěchaná. To je obrovská škoda. Kdyby měl pilotní díl 90 minut, tolik by se nestalo. Scény jako odjezd z Joelova domu, smrt Sarah nebo zjištění, že Ellie je infikovaná, mohly díky tomu být více emocionálně vypjaté.

Jo, a Pedro neřekl při ukládání Sarah do postele: „Goodnight baby girl.“ (Dobrou noc, holčičko.) To zamrzelo. Tohle oslovení je ve hře nesmírně důležité a dle mého mělo být dobře slyšet. Naneštěstí je v seriálu utopené mezi vzlyky umírající Sarah.

První dojmy ze seriálu Last of Us

Asi bych dokázala na téma TLOU polemizovat ještě velmi dlouho, ale už toho raději nechám. Pokud jste došli až sem, tak se znovu klaním, děkuji za vaši pozornost a nezapomeňte si na seriál udělat názor sami!

Rozhodně stojí za to se na něj podívat! Těším se na reakce diváků, co hru nikdy nehráli. Určitě nám dejte vědět svůj názor do komentářů na Facebooku a Discordu.

autor Eva Lassler