Který mimozemšťan by unesl tebe?

Je to takové klasické sci-fi klišé. Uprostřed noci ti začne v autě chrčet rádio, motor se najednou zastaví a z jinak temného nebe se na tebe snese silný paprsek světla a neznámá síla tě táhne vzhůru. Právě tě unáší mimozemšťani! Můžeš se těšit na výlet plný zážitků, které se převážně skládají z detailního průzkumu tělních otvorů. Naštěstí si to nejspíš nebudeš pamatovat. Jisté však je, že tě čeká život podivína, kterého nikdo nebere moc vážně (i když dneska lidi věří ledasčemu…).

Fenomén únosů UFO se mezi konspirátory začal šířit v šedesátých letech v USA. Bylo to období studené války, nad hlavou lidem lítaly sovětské družice, atomová apokalypsa byla na spadnutí a rozbíhal se program Apollo. Lidé častěji koukali na noční oblohu a přemýšleli, co tam asi je. Navzdory veškerému vědeckému snažení jsme „pravdu tam venku“ neobjevili a minimálně v naší galaxii známky inteligentního života nejsou. Nebo jsme si jich zatím nevšimli.

Vesmír je obrovské místo. Jeho rozsah si těžko někdo z nás dokáže představit. Při aktuálních znalostech fyziky je cestování vesmírem tvrdý oříšek. Vždyť i světlu to trvá tak nesmírně dlouho. Představa mimozemšťanů, kteří nás pravidelně navštěvují, je tak bohužel velice nepravděpodobná. A navíc, když už by tady někdo doletěl, těžko se spokojí s tím, že bude náhodným lidem něco strkat do zadku a zase zmizí. Jó, realita je krutá. Ale my čteme a milujeme fantastiku proto, abychom se nějakou realitou zdržovat nemuseli.

Mimozemšťané, ufoni, vesmírní turisté, návštěvníci, zkrátka šmejdi z vesmíru, to jsou populární bytosti sci-fi. Máme je rádi. Ty jejich velká vypouklá očička, chapadla, roztomilé slintající pusinky! Každý máme své oblíbence. Vybrali jsme některé z nich a únosuchtivým čtenářům ukážeme, co by je čekalo, kdyby je potkali. 20. března totiž slavíme Den únosů mimozemšťany.

Predátor

Tento humanoidní krasavec se zelenou krví a fešnou maskou je ideální pro aktivní lidi, kteří se nezaleknou fyzické náročnosti a nebojí se trávit své volno v džungli po kolena v bahně a vnitřnostech svých kamarádů. Predátoři mají rádi výzvu. Jsou to lovci, agresivní a inteligentní. Pokud jsi typ člověka, který místo sportu volí pohodlné posezení u televize, raději se obrať jinam. Taková kořist pro Predátora není. Nad tím by jen opovržlivě mlaskl kusadly.

Predátor je ikona, která se objevila v několika filmech, videohrách, knihách i komiksech a jeho popularita stále trvá. Je to technologiemi nabušený borec, který naštěstí svou škaredou hubu schovává za maskou. Do jeho povinné výbavy patří různé čepele, bodné a vrhací zbraně, plazmové dělo se zaměřovačem, a kdyby už opravdu šlo do tuhého, nasadí efektní sebedestrukci.

Jeho otec, americký specialista na filmové efekty, Stan Winston (pracoval mimo jiné na Terminátorovi, Vetřelci, Iron Manovy nebo Jurském parku) vdechl život postavě, která si zaslouženě vybojovala trvalé místo v popkultuře. Je moc dobře, že nezůstalo u původních plánů, kde měl být Predátor potvorou s dlouhým krkem, psí hlavou a jedním okem, nebo malým ninja chlápkem, kterého měl hrát Van Damme.

Pokud se tě rozhodne unést zrovna Predátor, je to špatné. To už musíš být opravdu nabušený, po zuby vyzbrojený borec, abys mu to rozmluvil. Výhodou je, že Predátorům jsou tvé anální otvory ukradené. Sbírají totiž lebky s páteří…

Vetřelec

Když už jsme zmínili Predátora, neměli bychom zapomenout ani na oblíbeného xenomorfa. Toto oživlé dílo švýcarského sochaře a malíře H. R. Gigera se proslinilo do historie v roce 1979, díky úžasnému sci-fi hororu Rydleyho Scotta. Vetřelec je druh, ze kterého evoluce (bláznivé a nelogické nesmysly z filmů Prometheus a Covenant nechme raději stranou) vybavila vším potřebným k lovu a přežití. Má drápy, dlouhý ocas, pevnou kůži, místo krve kyselinu, sílu, mrštnost a děsivé zuby. Aby byl jeho úsměv dokonalý, má pro jistotu ještě jednu čelist v zásobě. Zkrátka krasavec!

Vetřelci jsou na únos lidí jako dělaní. Vlečným paprskem tě sice neunesou, ale zase umí na příhodných místech nechávat svá vejce. Stačí neopatrnost nebo zvědavost, vejce se otevře a šup, hned máš na tváři vetřelčí stádium Facehuggera, který do tebe naklade vajíčka. Pak stačí jen čekat. Obecně jsou Vetřelci velice trpělivá stvoření. Když už se ale dají do pohybu, je třeba se bát. Setkání s Vetřelci je výzvou, kterou nakonec nepřežila ani samotná hlavní hrdinka filmů Ellen Ripleyová. Pokud se ti přece jen podaří Vetřelce porazit, hned je tu nějaký z jeho brášků, který si jde stěžovat mamince. A to už je fakt něco!

Vetřelec je zkrátka problémový spratek. Navíc jako na potvoru patří mezi druhy, které jsou tělními otvory přímo posedlé, jelikož jsou nedílnou součástí jejich životního cyklu.

Věc

Zatím to vypadá, že každý mimozemšťan, na kterého narazíš, půjde po tobě. Věc není výjimkou! Jde na to navíc docela zákeřně. Je to taková vesmírná rýmečka. Velice nakažlivý bacil, který rychle ovládne hostitele a vyčkává, aby se mohl šířit. Nakaženého ze začátku nepoznáš. Tváří se normálně, podezřelé je jen to, že se vyhýbá teplu a trpí překvapivě silnou alergickou reakcí na plamenomety. To se pak nečekaně začne měnit v něco, co má chapadla, očička na divných místech těla, prostě něco, z čeho by měl bolení hlavy každý anatom.

Podle krátké novely Johna W. Campbella Ledové peklo vznikly hned tři filmy. Nejznámější (a nejlepší) je rozhodně filmové zpracování od Johna Carpentera z roku 1982. Je to i na dnešní dobu krásně fungující survival horor o bandě vědců na Antarktidě, kteří se dostanu do kontaktu s mimozemským organismem, který jim začne jít docela brzy po krku. Atmosféra houstne, každý je podezřelý a jediný, kdo to může zachránit, je Kurt Russell. Když už se však s Věcí setkáš, budeš mít problém. Kurt není běžně k dispozici a v hobbymarketu obyčejně plamenomet neseženeš. Od Věci rozhodně ruce pryč!

Chewbacca

Ne každý emzák letící kolem tě chce za každou cenu dostat. Naštěstí existuje taky řada relativně mírumilovných druhů mimozemšťanů. Svět Star Wars je jich plný. Když už ale musíme vybrat jednoho, určitě to bude tento slavný Wookiee, parťák jiného mimozemšťana, Hana Sola. Setkání s Chewbaccou nemusí skončit utrhnutím hlavy, pokud k němu budeš přistupovat jako k sobě rovnému. Wookiové jsou silní, inteligentní a na dotek velice příjemní. Jen těch chlupů, co kolem sebe nechají…

Nechat se unést Wookiem není špatná zkušenost, pokud máš dost trpělivosti a zvládneš si ho ochočit. Odměnou ti může být výlet galaxií a parťák do konce života.

Alf

Chewbacca z Wishe? To je Gordon Shumway, kterého svět zná spíše pod přezdívkou Alf (Alien Life Form). Je to mimozemšťan z planety Melmac a zároveň postava ze sitcomu, který u nás byl populární v devadesátých letech. Alf na Zemi původně nepřiletěl unášet. Alespoň ne lidi. Sledoval signál ze Země a ztroskotal v garáži průměrné americké rodiny, kde jim začal dělat peklíčko. On Alf totiž není zrovna nejbystřejší a jeho chování přináší samé starosti. O to ale byla větší legrace jej sledovat.

Alf se postupně vytratil ze světel reflektorů. I přes několik pokusů o jeho vzkříšení, zůstal v srdcích především starší generaci. Což je možná škoda. Alf měl charisma a ke štěstí potřeboval jen pár koček na svačinu…

Kamila

Kluci z Červeného trpaslíka se podivných živých forem nebojí, ba naopak. Mají s nimi bohaté zkušenosti. Fakticky se ovšem s mimozemšťany nesetkali. Lidstvo za ty tři milióny let, co létá vesmírem, vyvinulo řadu vlastních podivných tvorů. Třeba takový Polymorf, který se dokáže proměnit v cokoliv a živí se takovou zbytečnou věcí, jako jsou emoce. To může být velmi užitečná vlastnost. Setkání s Quagáry (čti Kvejgáry) taky nedopadlo úplně podle plánu…

Pokud bych se měl nechat unést, volil bych Kamilu. Kamila je totiž GELF - geneticky vytvořené stvoření, které je navrženo tak, aby se každému jednotlivci jevilo jako objekt jeho touhy. Kdo by nechtěl potkat svůj dokonalý protějšek? Ano, má to své nevýhody. V reálu Kamila vypadá jako kupa hnoje s chapadly a jedním okem. Ale co! Nikdo není dokonalý!

Jak vidíš, únos mimozemšťanem může dopadnout jakkoliv. Vždy záleží na tom, na který druh zrovna narazíš. Nemusí to totiž skončit jen u kontroly tělních otvorů a vymazáním paměti. Popkulturní vesmír je plný potvor, které ti půjdou po krku. Můžeš ale narazit na prospěšné kousky. Takový Superman nebo Spock se do naší společnosti integrovali celkem dobře. Na druhou stranu takový Thanos a jeho akce „vše za polovic“ může být problém. Motivace mimozemšťanů mohou být zkrátka různé. Ať už se ale podíváš do jakéhokoliv koutu vesmíru, vždycky, ale opravdu vždycky, se drž dál od Vogonů!

autor Karel Krajča