Jiří Stárek a nakladatelství Fobos

Značka Fobos patří pod skupinu Knihy Dobrovský. Zaměřuje se hlavně na dobrodružnou literaturu, sci-fi, fantasy a horor. Vyzpovídali jsme Jiřího Stárka, který má v Dobrovském kromě zahraničních práv na starost právě edici Fobos.

Na začátek triviální otázka: Proč vznikla edice Fobos a jaké by mělo být její primární zaměření? A také na jaké cílové čtenářstvo je zaměřena?

Před pár lety jsme s kolegy dospěli k názoru, že by bylo záhodno, kdybychom naše tituly do budoucna dělili do několika žánrových značek nebo imprintů, chcete-li. Primární důvod byl jasný – usnadnit čtenářům orientaci v naší produkci. Vznik těchto značek však uvítali i kolegové z marketingového oddělení, i jim toto rozdělení usnadnilo, a usnadňuje, práci.

Co se týče Fobosu, od prvopočátku bylo jeho zaměření pevně dané. Chtěli jsme mít edici zaměřenou na světovou i českou fantastiku – tedy na science fiction, fantasy a horor. A právě fanouškům těchto žánrů je naše edice primárně určena. Cestu k ní si však postupem času našla i řada lidí, kteří byli dosud fantastickou literaturou nepolíbeni, za což jsme rádi.

Proč název Fobos? Má vás tento božský syn vést do války na knižním trhu?

My v redakci jsme pacifisté, i když jde „jen“ o knižní trh. 😊 Název byl výsledek krátkého kancelářského brainstormingu s kolegou. Chtěli jsme vymyslet jednoduchý, úderný název, který by pod sebou sdružoval všechny tři stěžejní žánry. Fobos ve starořečtině znamená „strach“, tak tedy máme zahrnut i hororový žánr. Fobos je rovněž postavou řecké mytologie, která se dá do jisté míry (s přivřením obou očí, a aniž bych chtěl někoho urazit) považovat za jakousi fantasy. A v neposlední řadě jde rovněž o jméno jednoho z měsíců Marsu, čím si lze „odškrtnout“ i science fiction.

Fobos spadá pod značku Dobrovský, která má ve svém portfoliu již drahně let Stephena Kinga, nejznámějšího a nejprodávanějšího hororového autora světa, takže mě zajímá, jak došlo k tomu, že se vlastně po mnoha letech zrodila edice specializovaná mimo jiné na horor?

Tady vás musím zklamat. I když bych já osobně moc chtěl, Stephena Kinga (stejně jako jeho syna Joea Hilla) bohužel nevydáváme my, ale nakladatelství Beta.

Jaké je vlastně organizační postavení Fobosu ve struktuře Dobrovského, kdo se o edici stará a je třeba primárním cílem získat pro značku nové čtenáře?

Jak jsem již zmínil, Fobos je jednou z našich dvanácti žánrových značek. Je naprosto rovnocenný s ostatními – ať už jde o krimi/thrillerovou Vendetu či Kontrast, v němž vydáváme světovou beletrii. O všechny edice se tedy s kolegy v redakci dělíme, každý pro ně obstarává a řeší něco jiného – od výběru titulů a vyřizování licencí přes zadávání překladů, redakcí a korektur až po grafiku a tisk. Logicky však má každý z nás nějakého favorita, srdcovku. Pro mě osobně je to právě Fobos, protože na hororové literatuře jsem vyrůstal a dodnes se u ní nejlépe odreaguju, třebaže to může znít všelijak.

Získávat nové čtenáře je jeden z cílů, ale neřekl bych, že ten hlavní. Chceme primárně vydávat kvalitní fantastiku, která na trhu z nějakého důvodu dosud chyběla, a udělat radost všem, kdo si knihy z Fobosu koupí.

Literární horor u nás určitě za poslední roky zaznamenal rozkvět, vznikla malá nakladatelství jako Carcosa, Golden Dog či Gnóm, která se na horor zaměřují a vydávají i pozoruhodné zahraniční autory, co hodlá knižní gigant jako Dobrovský nabídnout čtenářům hororové literatury, aby upoutal jejich pozornost? Saháte třeba po komerčněji laděné produkci, titulech označovaných v zahraničí coby bestseller, řídíte se dle prodejů dosažených ve světě? Kde je vlastně případný klíč k tomu, abyste si řekli „právě tohle vydáme“?

Já osobně se při výběru nových titulů snažím nehledět na to, zda je daná kniha bestseller či jakou má marketingovou podporu v zemi svého původu. Sahám po textech, které mě zaujmou nehledě na jejich staří či komerční zaměření, primární je příběh a ohlasy čtenářů. Ve výsledku tak vydáváme nejenom zahraniční bestsellery, ale také trochu náročnější žánrovky (např. Johna Langana nebo Stephena Grahama Jonese, kterého chystáme na příští rok) nebo klasiky (Dům na rozhraní, Ledové peklo, Psycho), které v češtině buď dlouho, nebo vůbec nevyšly.

Kdo vybírá jednotlivé tituly a na jak dlouho dopředu máte zaplněný ediční plán?

Tituly vytipovávám z devadesáti procent já, zbytek tvoří doporučení kolegů, přátel a čtenářů. Co se týče edičního plánu, snažíme se mít jasno přibližně tři čtvrtě roku dopředu, to například znamená, že teď už víme, co vyjde v červnu 2023.

Přijde mi, že největší část vámi vydaných knih jsou zatím hororové romány, ale pomaličku se rozjíždíte i v dalších subžánrech fantastiky. Má tohle nějaký koncept nebo se naopak v budoucnu může stát, že horor ustoupí prodejně zajímavějších žánrům?

Důvod je prostý. Chceme čtenářům předkládat významná díla světové, potažmo i české fantastiky, které na českém trhu dle našeho názoru chybí, a je nám jedno, zda jde o horor, sci-fi nebo fantasy. Proto jsme v poslední době vydali například klasiku klasik jménem Mučitelův stín, který tu vyšel naposledy v devadesátých letech a na jehož pokračování se čeští čtenáři těšili marně, nebo Simmonsův Ílion. Horor je však vlajkovou lodí Fobosu a jsem přesvědčen o tom, že jí i zůstane, neboť ohlasy jsou výborné.

Ve vaší nabídce je, pokud dobře počítám, dvanáct knih od australské spisovatelky Darcy Coates. Je vaší vlajkovou lodí, takovým Stephenem Kingem Fobosu? A proč padla volba právě na ni? Trhala od začátku prodejní rekordy, nebo co se za tím skrývá?

Na Darcy Coates jsem narazil víceméně náhodou v hlubinách internetu, když jsem v Dobrovském začínal a hledal jsem pro nás nové zajímavé autory. Autorka už měla za sebou řadu knih a takřka všechny byly čtenáři dobře přijaté, takže jsme to zkusili. Přiznám se, že výsledek příjemně překvapil všechny z nás, a máte pravdu, že alespoň co se prodejů týče, Darcy Coates je teď takovým naším Stephenem Kingem.

Vůbec poslední dobou se ve vašem portfoliu objevilo více autorek temné literatury, je to aktuální trend? Je o ženské autorky teď větší zájem, nebo jen předtím jednoduše nedostaly příležitost? Čím ženy obrazně řečeno podle vás osvěžují horor a fantastiku obecně?

Nejenom temné literatury, ale i v ostatních žánrech jsou spisovatelky v přesile, alespoň co se naší produkce týče. Přiznám se, že jsem nad tím moc nepřemýšlel, takže to ani neumím vysvětlit. I čtenářům je podle mě zcela jedno, zda knihu napsal autor, nebo autorka, zásadní jsou vždy příběh, styl, představivost atd. Proto asi ani nezvládnu odpovědět na otázku, čím ženy osvěžují horor. Sám při četbě fantastiky žádné genderové rozdíly nepozoruji. 😊

Další knihou, která mě zaujala je Znamenitá mrtvola od Augustiny Bazterricy, hlavně díky parádní obálce, která mě upoutala na první dobrou, a vyhlásil bych ji za cover roku. A myslím, že v tom nejsem sám. Sice jsem ji ještě nečetl, ale moc mě láká. Je to tak, že obálka dokáže prodat bez ohledu na obsah (čímž žádný nesnižuju)? Jaká je vaše zkušenost obecně a jakou máte na tuto knihu odezvu?

Za kolegy v redakci i naši skvělou grafičku Adélu děkuji za pochvalu!

Navzdory otřepané frázi „nesuď knihu podle obalu“ je obálka pro prodej velmi důležitá. Neřekl bych, že kniha stojí a padá s hezkou nebo kontroverzní obálkou, ale bez ní je mnohdy těžké oslovit čtenáře. Ti totiž, ať chceme nebo ne, často dají na první dojem. Je tudíž pravda, že může leckdy i významně podpořit prodej, ale zároveň si myslím, že pokud knize chybí nějaká elementární kvalita, nepomůže jí nic. Prostě kde nic není, ani smrt nebere. 😊

Tahle obálka je dílem Adély Korbelářové, stojí tedy za to pořídit pro tuzemské vydání novou obálku, nebo se častěji uchylujete k převzetí původního coveru? Co o tom rozhoduje a jakou máte v tomto celkově zkušenost?

Vždy když tvoříme ediční plán na další pololetí, u každého titulu zvlášť se rozhodujeme, zda stojí za to pořídit si zahraniční obálku, nebo zda bude lepší, když se pokusíme sami vymyslet a vytvořit nějakou „lepší“, míněno atraktivnější pro české publikum. Někdy je originální obálka natolik skvělá, že by byl hřích ji nepoužít. Jindy ale na první pohled vidíme, že s originálem by to nešlo, a zapojíme mozky, abychom vymysleli něco, s čím budeme spokojeni. Myslím, že v současnosti je ten poměr tak padesát na padesát.

Máte v produkci autora, který z prodejního hlediska výrazně překvapil, nebo naopak někoho, od koho jste si v tomto ohledu hodně slibovali, a neprodával se dle vašich představ? Hororu vydáváte hodně, ale prodává se obecně, jak jste čekali, nebo mají jiné žánry navrch?

Překvapila třeba právě Darcy Coates, protože takový úspěch jsme nečekali, nebo John Langan, jehož styl není pro mnoho lidí příliš stravitelný. Stejně tak nás v posledních měsících příjemně zaskočil úspěch výše zmíněné Augustiny Bazterricy a její Znamenité mrtvoly, protože to není úplně lehké čtení, ale čtenáři si – asi i díky obálce – ke knize cestu našli. Zklamáním pro mě osobně byla například Stínozem Petera Strauba. Kvalitní román od kultovního autora, navíc ve skvělém překladu Petra Kotrleho, ale prodeje byly slabé. Možná za to mohla i skutečnost, že v té době ještě Fobos neměl takovou čtenářskou základnu.

Jinak si ale nemůžeme stěžovat. Horor je jedním z našich čtenářsky nejoblíbenějších žánrů a jsme na to hrdí!

Poslední knihou, kterou jsem od vás četl je Ledové peklo Johna W. Campbella, které je předlohou pro kultovní film Věc. Zároveň se jedná ale také o „archivní kousek“, máte v plánu se i nadále ponořovat do vod klasického hororu a fantastiky?

Určitě ano! Jedním z cílů je přivádět na trh žánrové klasiky, které tu byly dosud opomíjeny… nebo které tu už drahnou dobu nevyšly. Dokonce chystáme v rámci Fobosu i takový menší projekt, ale to si zatím nechám pro sebe. 😊 Na příští rok každopádně chystáme třeba nové vydání Exorcisty, první české vydání slavného románu The Body Snatchers, jehož filmové adaptace z let 1956 a 1978 miluji, nebo hororovou klasiku Roberta Marasca Burnt Offerings. A určitě jsem na spoustu věcí zapomněl…

Když už jsme u toho, pod značkou Fobos vyšlo také nové vydání meziválečného románu Jana Weisse Dům o tisíci patrech. Je o tuto průkopnickou tuzemskou fantastiku zájem a plánujete něco dalšího v podobném duchu?

Velký zájem bohužel nepozorujeme a i proto zatím žádnou další podobnou knihu neplánujeme. Dům jsme zvolili i proto, že nám bylo líto, že více než dvacet let nevyšel, což je u takové klasiky neomluvitelné.

Ve Fobosu se začaly objevovat i knihy tuzemských autorů, je to další z cest, kterou se chcete ubírat?

Je to tak. Ve Fobosu jsme v srpnu vydali skvělý hororový román Dominika Fialy Pravá bluesová kočka a plánujeme ve spolupráci s českými autory pokračovat i v budoucnosti. Takže pokud má někdo ze čtenářů tohoto rozhovoru v šuplíku nějaký skvělý horor, fantasy či sci-fi, moc rádi text posoudíme. 😊

Na jaké další subžánry plánujete cílit? Mě zaujala alternativní historie NSA: Národní bezpečností úřad, takže z tohoto ranku bych něco dalšího ocenil, nebo to spíše směřuje k vydávání nejrůznějších knih provázaných se světem J.R.R. Tolkiena, které rovněž nabízíte?

Osvědčily se nám duchařské příběhy, v těch rozhodně budeme pokračovat. Stejně tak se budeme i nadále zaměřovat na „oživování“ méně známých děl. Jinak bych ale neřekl, že se budeme soustředit na specifické subžánry. Jak jsem zmínil výše, zásadní bude to, zda se nám kniha bude líbit, nebo ne.

Posledním autorem, na kterého bych se rád konkrétně zeptal je Dan Simmons. Nyní má vyjít jeho opus Ílion, plánujete také druhou knihu série *Olymp* případně něco dalšího?

Ano, Olymp by měl vyjít v dubnu příštího roku. Další plány ohledně Dana Simmonse bych si teď raději nechal pro sebe, ať neprozradím něco, co nechci.

U Simmonse mi přišlo vždy zajímavé, že jeho jednotlivé knihy u nás vydaly „už snad všechna nakladatelství“, v čem je v tomto ohledu problém? Nakupují se práva jednotlivě, autor nemá zájem o „svoji českou vydavatelskou značku“, nebo čím je způsobeno, že se zatím nikdo nepokusil o kompletní vydání jeho díla v nějakém jednotném designu?

Nejsem si jistý, jaký je současný stav, ale ještě před pár lety to bylo způsobeno tím, že autorovo portfolio bylo z nějakého důvodu rozděleno mezi několik agentur, a proto pak např. Hyperion mohl vyjít v Argu, Temné léto a Zimní přízrak u nás a Pustá duše v Mystery Pressu. Proto nebylo možné, aby jeden nakladatel vydal kompletní Simmonsovo dílo – kvůli onomu rozdělení nebylo možné mít na všechny ostatní knihy opci. Jaká je situace teď, to nevím.

Přijde mi, že značka Fobos rok od roku zvyšuje produkci vydaných titulů, máte v plánu takto pokračovat i nadále, nebo jsou nějaké hranice, za které nepůjdete?

Myslím, že jsme momentálně na maximu toho, co zvládneme personálně utáhnout, takže nečekám, že bychom dále počet vydávaných knih navyšovali. Spíš bych se teď rád soustředil na další zkvalitňování produkce a ještě pečlivější výběr titulů.

A na závěr otřepaná otázka: Na co se mohou čtenáři v blízké i vzdálenější budoucnosti těšit?

Samozřejmě že na vše! Ne, budu přeci jen konkrétnější. Moje číslo jedna z prvního pololetí příštího roku je nový Robert McCammon a jeho opus magnum Smrt před úsvitem (Boy’s Life), který mi v mnohém připomněl nejlepší díla Stephena Kinga (zejména To nebo novelu Tělo). Dospívání na americkém maloměstě na počátku šedesátých let, zdánlivá idyla, která se záhy ocitá v troskách, tajemno, skryté nebezpečí.

Nesmírně se také těším na povídkovou sbírku Ramseyho Campbella Děsivé důsledky, kterou autor sestavil přímo nám na míru, na druhý svazek Knihy nového slunce jménem Smiřitelův spár, na trochu komerčnější, ale vynikající horor či thriller Skryté obrázky od Jasona Rekulaka či na první česká vydání klasik, jako jsou výše zmíněné Invaze zlodějů těl nebo Koontzův raný román Nadranc (Shattered).

A ze vzdálenější budoucnosti se nemohu dočkat skvěle hodnoceného hororu She Has a Broken Thing Where Heart Should Be od J. D. Barkera nebo výtečné debutové sci-fi The Measure od Nikki Erlick.

autor: Roman Bílek